Jak se popisuje sama Anie:
Je mi něco přes dvacet, celý život mám před sebou a kus cesty za sebou. Jsem velký snílek, věřím ve skřítky i mořský víly a hraju si jako dítě. Ráda se překvapuju, překračuju svý meze a možná i proto jsem se sbalila a přeletěla půlku světa, i když mám šílený strach z lítání.

Jak bych popsal Anie já:
Slečně je něco přes dvacet a i v tak ‚útlém‘ věku dokázala víc, než někteří za celý život. Po maturitě se rozhodla, že si prostě změní život a prostě to tak učinila. Spolu s přítelem začali cestovat a usadili se na vzdáleném, exotickém ostrově Bali. Tady nyní žije a sama si vydělává na život v ráji. Její život inspiruje, motivuje a přesvědčuje o tom, že když někdo něco chce, lze toho dosáhnout!

To co děláte, začalo jako spontánní nápad nebo jste se k tomu postupem času dopracoval?

Já toho dělám víc, takže nevím přesně, co myslíte, nicméně vše se odvíjí od blogování. Když jsem s blogem začínala, nikdy by mě nenapadlo, jak moc mi to změní život. Byl to prostě jen obyčejný koníček a vůbec jsem nepočítala s tím, že mě jednou bude moci má “značka” živit. Po pár letech přišlo příjemný překvapení 🙂

Jaké byly Vaše začátky?

Řekla bych, že dlouhý je to správný slovo. Pár měsíců na začátku se nedělo vůbec nic ale o to, aby se něco dělo jsem nijak zvlášť neusilovala. Já si prostě jen dělala to, co mě bavilo a bylo skvělým zjištěním, že to lidi začíná bavit 🙂

Jaká vlastnost, znalost nebo schopnost byla klíčová pro Váš úspěch?

Já si nemyslím, že mám nějaký výrazný úspěch. Úspěchem je pro mě to, že můžu dělat to, co mě baví a dává mi smysl. Vše začalo nabírat úplně jiný rozměr, když jsem odhodila všechny masky, tváře, toho člověka, kterým jsem chtěla být a byla opravdu sama sebou. Zní to jako děsný klišé, ale být prostě člověk a nevzdávat se!

Jaké vzdělání jste získal a jaký je Váš názor na tradiční vzdělávací systém?

Skončila jsem maturitou a dál jsem pokračovat nechtěla. Nikdy jsem nebyla studijní typ a mnohem víc mi dává opravdový život, i tak se neustále učím, jen k tomu nepotřebuji učebnice a známkovací systém. Když jsem chodila do školy já, nebyla jsem se systémem vzdělávání u nás vůbec spokojená a jsem hrozně ráda, že se to pomalu začíná ubírat trošku jiným směrem a i u nás přibývají alternativnější školy, kde se ke studentům přistupuje individuálně a né jako ke stádu. Pořád mi je ale mnohem bližší například Norský vzdělávací systém.

Jaký je podle vás rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným člověkem?

Úspěšný člověk je podle mě ten, který je se svým životem spokojený. Dělá věci, který mu přináší radost, nehoní se přes mrtvoly za úspěchem a prostě si jen tak je a cítí, že žije.
Neúspěšný člověk je opak. nemá rád svůj život, dělá věci, které ho dělat nebaví a tak nějak došel do fáze stagnace. Může mít majetku kolik chce ale když se pořád necítí spokojený, tak k čemu to je?

Co byste udělal jinak, kdybyste začínal znovu od nuly?

Vůbec nic. Všechno, čím jsem si nějak prošla mělo svůj důvod a dopad. Změnit jednu věc, tak bych třeba přišla o to všechno nebo měla ten “úspěch” větší, já nevím a neřeším to 🙂

Nepřipadáte si oddělený od průměrné společnosti v důsledku Vašeho úspěchu?

Vůbec ne. Já mám kolem sebe spoustu spokojených a “úspěšných” lidí a za to jsem hrozně ráda.

Jaký postoj zaujímáte k překážkám?

Ze začátku se je snažím přeskočit a když to hodně nejde, tak to prostě podlezu nebo objedu. Já jsem vynalézavá.

Odkud čerpáte inspiraci a máte nějakého hrdinu/vzor?

Teď to bude znít hrozně egoisticky, ale inspiraci čerpám především v sobě, v životě nebo u svého přítele, který je mi neuvěřitelnou inspirací tím, že se nikdy nevzdává. A když potřebuju jó nakopnout, tak si pouštím přednášky od Jaroslava Duška, to je pro mě asi tím největším “učitelem”.

Jaké jsou Vaše další sny a vize?

Vzhledem k tomu, že za poslední roky jsme toho stihli opravdu hodně, překonali spoustu překážet, udělali spoustu věcí, často předčili sami sebe a makali na plný obrátky, tak bych si přála víc toho klidu. Prostě být v pohodě, nestresovat se, dělat to, co mě baví a inspirovat tím další lidi, vybudovat nějaký zázemí už taky v Čechách (za takovou roubenku v lese bych se vůbec nezlobila) a prostě si jen tak v klidu žít, to je asi mým největším životním snem – být prostě v pohodě, mít radost ze života, zdravou a spokojenou rodinu a plnit si ty malý, naivní sny, kterých bude pořád určitě spousta.

„Motivace – motivace není nikdy dost a potřebujeme ji každý den, stejně jako potřebujeme čerstvý vzduch a vodu.“

Kdyby vás zajímal celý příběh, jak se mladá, čerstvě odmaturovaná Anie dostala z Prahy až na Bali, přečtěte si její články, nebo podívejte na jedno z jejích videí!
⇓ Bude to stát za to! ⇓