Vánoční svátky jsou čas, kdyby se rodinné a přátelské vztahy měli utužovat, stmelovat. Vánoční svátky mají také být dobou klidu, rozdávání a přijímání lásky. Netvrdím, že to tak úplně vždy je, ale určitě se většina z nás snažíme tento ideál naplňovat. Pro mě je doba vánoční mimo jiné dobou požitku z pěkné knihy, na kterou si konečně udělám čas.

Dnešní článek bych chtěl věnovat jednomu výjimečnému člověku a jedné výjimečné knize, která mě zasáhla, a kterou právě čtu podruhé v krátkém časovém horizontu. Nemyslím si, že jsem jediný a nebojím se říci, že podobně zasáhla další miliony lidí po celém světě.

Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry je jméno, které se zapsalo především do dějin literatury, humanistické filozofie či letectví. Narodil se ve Francii (Lyon), v krásném kulatém roce 1900. Od mládí byl pln enthusiasmu a zajímal se o více věcí najednou. Neuspěl u zkoušek na námořní akademii, tak studoval architekturu. Během toho všude možně diskutoval o všeobecném dění a především o literatuře, kterou miloval. Stále ho to ale táhlo k ochraně vlasti, a tak nastoupil k letectvu. Splnil požadovaný výcvik a získal diplom (civilní i vojenský pilot). V roce 1923 ale utrpěl nehodu a málem ji nepřežil. Exupéry se však vyléčil a chtěl se vrátit k létání. Byla to pro něj vášeň a smysl života. Dokonce to vedlo k rozchodu s jeho milou Louisou, která si nepřála, aby znova létal. Poté vyzkoušel několik prací a k létání se nakonec vrátil. Své zkušenosti a zážitky transformoval do reportáží, přednáškových turné a několika knih (Letec, Kurýr na jih, Noční let, Země lidí).

Mezitím se stal populárním členem literární smetánky, byl dokonce jmenován Rytířem Čestné legie. Pak ale přišla 2. světová válka a Exupéry se pral v létajících strojích za svůj národ, jako nikdy předtím.

Zlomovým je ale rok 1943. Exupérymu vychází kniha Dopis rukojmímu, kde Exupéry bojuje proti rasistickým předsudkům a vyzdvihuje dignitu člověka, která by neměla být za žádnou cenu pošlapávána. Druhým klíčovým a pravděpodobně nejdůležitějším dílem v jeho kariéře je Malý princ. V roce 1944 umírá ve Středozemním moři. Příčina je stále neznámá (nabízí se sestřelení, technická závada nebo zdravotní indispozice). Trosky jeho letounu se najdou až o 56 let déle.

Krátký život Exupéryho dal ale vzniknout monumentálnímu literárnímu dílu, kterému se těší jen málokdo. Jeho knihy nabízí vhled do povahy člověka, dotýkají se samotné podstaty bytí a otvírají brány zdánlivě zamčené. Nejznámějším dílem je určitě Malý princ. Kniha, kterou můžete přečíst dvakrát, třikrát, víckrát a většinou v ní najdete něco nového. Kniha, která je jak pro dospěláka, tak pro děti. Kniha která ve svých 92 stránkách dokázala víc, než mnohem delší díla.

Malý princ nemusí mít takovou sílu, když si ho přečtete napoprvé, většinou ho ale při další četbě má. Zamlouvá se mi krásné rozdělení času „Před Malým princem a po Malém princovi“. Exupéry nám vlastně předává pomocí jednoduchého příběhu silné myšlenky, týkající se přátelství, dětského světa, otázky smyslu života a smrti, duchovních hodnot, atd. Malý princ je toho plný.

„A tak ten, kdo byl poražen a znovu sbírá síly, je pro mne větším vítězem než ten, kdo se těší ze včerejšího vítězství jako lenivec ze sklizně, a spěje už jen k smrti.“

Exupéry do svých děl, a také do Malého prince vkládá svůj život, kus sebe a v díle to je znát. Burcuje nás touto filosofickou pohádkou k přemýšlení nad sebou, nad svými činy, cíli, smyslem našeho konání a existence. Chce, aby člověk dělal to, co dělá s nadšením a láskou. Aby našel svůj smysl života. Jeho vize samozřejmě souvisí s kritikou (tehdejší, ale i dnešní) společnosti. Totalitární režimy, neúcta k umění, egoismus, aj. z nás dělají roboty, neschopné citů a lásky k bližnímu. Proto se vyplatí bojovat za svobodu, která může být naplněna jen ve vztahu k živému druhému.

„Člověk přece nemůže trvale žít z ledniček, politiky, financí a křížovek. Člověk přeci nemůže žít bez básní, bez barev, bez lásky.“

Myslím si, že pokud se Malý princ přečte pozorně a víckrát, často je to silný kopanec do našeho svědomí a vědomí. Ačkoliv je to kniha ambivalentní – smutná i veselá, má nás dovést k větší úvaze nad svou minulostí, přítomností i budoucností. Kope do nás silněji a silněji, dokud si nepoložíme otázky typu „Co bych mohl ve svém životě dělat lépe?“ „Jak stmelovat a zlepšovat přátelství a vztahy?“ „Jak více oplácet lásku všem těm lidem kolem mě?“. To jsou silně existenciální otázky, které je důležité si pokládat a snažit se na ně odpovídat. Nikoli slovy, ale činy, tak jak to dělal Exupéry.

„Láska je tehdy láskou, neočekává-li od druhého žádnou lásku.“
„Milovat neznamená hledět jeden do druhého, ale pohlížet společně jedním směrem.“

Je toho hodně, co říci o Malém princi a Exupérym obecně. Jeho dílo a život doslova přetéká existenciálními otázkami, a proto je také opravdu poznáníhodný a inspirující. Na závěr bych řekl. Vy, co jste Malého prince nečetli, přečtěte si ho. Vy, co jste ho četli jednou, udělejte to podruhé. Najdete v něm nesmírné bohatství. Já se loučím a přenáším se do Exupéryho jinotaje na asteroid B 612.

Kniha – Malý princ (Dobrovský, 2014)
https://www.odaha.com
http://citaty.net/autori/antoine-de-saint-exupery/
https://writersedit.com/wp-content/uploads/2013/12/the-little-prince.jpg
http://assets1.ignimgs.com/2016/03/11/little-prince-1280jpg-19d59e_1280w.jpg
http://www.thefamouspeople.com/profiles/images/antoine-de-saint-exupery-2.jpg
http://wallpapers.for.free.fr/galleries/cartoon/petitprince/al_St_Exupery09_Dans_le_Desert.jpg

Inzerce