Dnešní inspirativní životopis bude o jednom z nejlepších amerických teoretických fyziků. Jeho jméno je Richard Feynman a je známí pro desítky vědeckých prací, kterým se věnoval. Podle časopisu „Physics World“ je považován za jednoho z deseti nejvýznamnějších vědců všech dob.

Richard Feynman se narodil 11. května 1918 v New York City. Jeho rodina pocházela z Ruska a Polska. Rodiče byli Aškenázové (aškenázští Židé), ale nebyli věřící, což vedlo, že se Richard stal silným ateistou. Později však v židovské knize Talmud našel pro svůj život velkou část moudrosti.

Když mu byli tři roky, neuměl vyslovit ani jediné slovo a i přesto se později dokázal stát světovým řečníkem v oblasti vědy. V pěti se narodil jeho mladší bratr, který ale v prvních několika týdnech zemřel. O čtyři roky později se ale narodila jeho mladší sestra Joan, která se svým bratrem sdílela přirozenou zvídavost o světě. Jejich otec v nich velmi pěstoval právě tuto vlastnost. Oproti tomu jejich matka je prý naučila humoru, který je doprovázel po celý život.

„Kdyby nějaký Marťan (který nikdy nezemře, snad jen při nehodě) přišel na Zemi a viděl tento zvláštní druh bytostí – tyto lidi žijící asi sedmdesát nebo osmdesát let s vědomím, že přijde smrt – zdálo by se mu, že musí být nesmírně depresivní žít a vědět, že život je jen dočasný. My lidé nějak přijdeme na to, jak žít i přes tento problém: smějeme se, vtipkujeme, žijeme.“

Joan velmi toužila studovat astronomii. S tím však nesouhlasila její matka, která tvrdila, že ženy nemají schopnosti na porozumění takovým věcem. Richard ji s nadšením velmi podporoval, tak i přes nesouhlas rodičů začala studovat a stala se astrofyzičkou specializující se na interakci mezi Zemí a slunečním větrem.

Již na základní škole si Richard vytvořil doma provizorní laboratoř, kde velmi rád opravoval rádia. Už v té době dokázal vytvořit domácí poplašný systém proti zlodějům, zatímco nebyli doma. Když se přehouply jeho patnácté narozeniny, už se sám doma velmi aktivně zajímal o trigonometrii, pokročilou algebru, nekonečnou řadu, analytickou geometrii a mnoho dalších.

 

Navštěvoval Massachusetts Institute of Technology, kde v roce 1939 obdržel titul bakaláře. Doktorát však obdržel v roce 1942 na Princetonské univerzitě.

Po studiích byl zapojen do řady projektů. Nejznámější byl však Projekt Manhattan (vynalezení atomové bomby). Byl přesvědčen, že musí přispět tomuto projektu, aby ji Spojené státy vynalezly dříve než Německo. Při testování se jako jediný ze zúčastněných nedíval přes ochranné brýle ale přes silné sklo kamionu, které mělo zabránit ultrafialovému záření. Když byl však výbuch spuštěn, musel se sehnout, protože jas byl tak silný a nepříjemný, že několik minut na to viděl pouze jakousi „fialovou kaňku“. Později vyvíjel co nejefektivnější metody skladování štěpného materiálu.

„Proč nám příroda dovoluje uhodnout z vlastností jedné části chování zbytku? Jde o nevědeckou otázku. Nevím jak na ni odpovědět jinak než zcela nevědecky. Myslím, že je to tím, že důležitou vlastností přírody je jednoduchost – a proto je velmi krásná.“

Richard Feynman byl opravdu velký nadšenec do fyziky. Když došlo na situaci, kdy se rozvášnil a vyprávěl o fyzice, přestávali ho zajímat jakékoliv sociální vazby. Při běžné práci to byl však jakýsi vtipálek, který si často střílel z kolegů různými dopisy ve skříňkách, kdy se vydával za různá individua, z kterých měli kolegové strach.

Po zničení Hirošimy atomovou bombou se stáhl do ústraní a trpěl silnými depresemi. Odmítal veškeré nabídky z univerzit a to i z tak skvělých, kde byli členem katedry např. Albert Einstein nebo John von Neumann.

Po zlepšení svého stavu přijal místo na California Institute of Technology, kde se pro něj stali studenti velkým zdrojem inspirace. Práce se studenty ho velmi bavila. Vysvětloval například, že pokud nějaké téma není možné probírat v prvním ročníku tak aby ho studenti pochopili, nebylo dosud ještě zcela pochopeno. Jeho studenti z něj byli ohromení. Často nadšeně soutěžili o jeho pozornost. Jednou byl probuzen pozdě večer, když jeden z jeho studentů vyřešil problém, který jim byl dán za domácí úkol. Feynman zahlédl studenta, jak se plíží přes zahradu a v ruce nese balíček do schránky. Feynman proto nemohl spát, tak si až do rána četl řešení studenta. Ráno na snídani byl vyrušen příchodem jiného studenta, který také vyřešil úkol. Feynman ho však přerušil a informoval ho, že jde příliš pozdě, že je až druhý kdo úkol vyřešil.

„Fyzika je jako sex, může přinést praktické výsledky, ale to není důvod, proč to děláme.“

Richard Feynman byl zapojen do řady dalších desítky projektů, které doporučuji pročíst nadšencům pro vědu. V roce 1965 obdržel Nobelovu cenu za fyziku. Jeho studenti mu říkali „Great Explainer“ což bychom mohli přeložit jako „Velký objasnitel“. Pro nás je důležité vědět, že to byl významný muž s velmi významnými činy, který za svůj život dokázal posunout svět fyziky o velký kus dál.

„Každý člověk obdrží klíč od nebeské brány. Tentýž klíč však také odemyká bránu pekel.“

Věříme, že i studium takových osobností, které nejsou zrovna z našeho oboru, nás mohou velmi obohatit a ukázat nám, v čem tkví zásady úspěchu.

http://en.wikipedia.org/wiki/Richard_Feynman
http://cs.wikipedia.org/wiki/Richard_Feynman

Inzerce