V dnešním článku se vydáme do doby 2. světové války. Do časů nacistického Německa. V tomto temném období vznikalo určité množství protinacistických skupin. Každá fungovala trochu jinak. Některým stáli jejich základy na aktivní rezistenci, jiným zase na pasivní. Já si vybral jednu osobu, která v takové organizaci působila a projevila nesmírnou odvahu v pasivním odboji proti nacistické ideologii.

Konkrétní osobnost, kterou jsem si vybral se jmenuje Sophie Magdalena Scholl. Její život započal v roce 1921. Narodila se jako čtvrté z šesti dětí ďo křesťanské rodiny. Rodiče byli věřící lidé, kteří viděli v nacismu velké zlo a tento postoj vštěpovali i svým dětem. Nacistická propaganda byla ale na školách velmi silná a Sophie na určitou chvíli dokonce podlehla nacistické ideologii a přidala se do svazu Německých dívek. Zanedlouho se ale dostavilo určité prozření a Sophie zjistila, že program nacistické strany se neshoduje s jejím viděním světa míru, spolupráce a křesťanských hodnot.

Ve věku dospívání, u ní začal stoupat zájem o filosofii, a také o stálé sílící hrozbu nacistické a fašistické ideologie. Ještě před odbojovou činností pracovala jako učitelka ve školce a i zde stále přemítala o stále horší politické situaci její rodné země. A to už se pohybujeme v roce 1940-1941.

Po povinných 6 měsících v German Labor Service, se Sophie zapsala na univerzitu v Mnichově. Začala studovat biologii a filozofii. Její bratr Hans, který na škole také studoval, ji představil kamarádům a přivedl do studentské skupiny. Tato skupina sdílela nadšení pro umění, hudbu, teologii, filosofii, literaturu, či politiku. Plánovali výlety do hor, plavali, ale také navštěvovali koncerty. Standartní vysokoškolská skupina, co se zajímala o dění kolem sebe. Sophie ale stále nejvíce zajímala problematika nacismu, diktátorství. Ještě jí do toho zatkli otce, Roberta Scholla, za kritickou poznámku o Hitlerovi a v Sophii to začalo vřít.

Po otřesných zjištěních, jaké válečné zločiny tehdejší vládnoucí strana koná, jakým způsobem vyvražďuje menšiny a především židy, založili Hans Scholl, Willi Graf a Christian Probst nenásilnou protinacistickou skupinu Bílá Růže. Zpočátku Sophie nechtěli přibrat, protože to byla dívka (slabý článek v odboji). Nakonec ale byla do skupiny přijata, právě kvůli tomu, že byla dívka. Daleko nenápadnější než mladý muž. Sophie se statečností, zapálením a zajímavými nápady osvědčila a stala se důležitou osobností Bílé Růže. Jejich práce poté spočívala v pasivní rezistenci. Tajně roznášely po univerzitách, ale i obyčejných domech a ulicích protinacistické letáky, vyzývající k odporu a podporující demokracii. Samozřejmě nezůstalo u jednoho města. Letáky se dostali do Berlína, Cologne, Hamburgu a do dalších měst.

Osudným se jim stal 18. únor, 1943, kdy pravděpodobně doplatili na mladičkou nerozvážnost a byli zatčeni pro šíření protiválečných a anti-nacistických materiálů. Rozsudek vynesl hrozivý soudce Roland Freisler. Ortel zněl jasně. Odsouzení k smrti za velezradu. O 4 dny později byla společně s bratrem a Christophem Probstem popravena gilotinou.

Před lidovým soudem Sophie řekla:

„Po tom všem někdo musel udělat první krok. Stejný názor, jako my, má i mnoho ostatních lidí. Jenom jsou drženi ve strachu.“

Její poslední slova, které jsou z části i na úvodní fotce, byla:

Jak můžeme očekávat, že spravedlnost zvítězí, když skoro nikdo není ochoten se obětovat pro správnou věc? Je krásný a slunečný den, ale já musím odejít, však co na mé smrti záleží, když skrze nás budou tisíce lidí probuzeni a donuceni k akci.“

Odkaz skupiny a odkaz Sophie Scholl přežíval však dál. Kopie letáků byly jedním německým právníkem propašovány až do Anglie. Zde se vytvořilo mnoho dalších kopií, pod názvem The manifesto of the students of Munich, které byly poté shazovány letadlem na německá města. Po pádu nacismu se po Sophie, ale i po Hansovi pojmenovávaly školy, ulice, má dokonce vlastní sochu. V roce 2003 sourozence Schollovy, diváci německé veřejnoprávní televize ZDF umístili v anketě Naši nejlepší dokonce na 4. místo. Dostali se před takové velikány jako je Goethe, Bach, Beethoven, Einstein nebo Brandt.

Dramatik Lillian Garret-Groag o Bílé Růži říká:

„Je to pravděpodobně nejvýraznější moment odporu, který můžeme ve 20. století vidět.“

Historička Jud Newborn poznamenává:

„Nemůžete měřit efekt tohoto pasivního odporu s počtem vyhozených mostů do vzduchu… Bílá Růže má spíše symbolickou hodnotu, a to velmi důležitou.“

Rozhodl jsem se tento příběh odvyprávět z pohledu Sophie, jelikož si myslím, že příběh celé skupiny Bílé růže působí více sugestivněji. Tato protinacistická skupina se stala symbolem ohromné statečnosti, boje za svobodu a demokracii. Ačkoliv neměla dlouhého působení, její odkaz je dalekosáhlý a pravděpodobně bude žít ještě velmi dlouho.

https://en.wikipedia.org/wiki/Sophie_Scholl
http://www.holocaustresearchproject.org/revolt/scholl.html
http://amysmartgirls.com/wp-content/uploads/2015/06/Sophie-Scholl.jpg

http://www.bpb.de/cache/images/7/60957-3×2-original.jpg?81CCA
https://02varvara.files.wordpress.com/2014/01/00-sophie-scholl-28-01-14.jpg
https://phineasazcuy.files.wordpress.com/2012/02/sophie1.jpg
http://media-cache-ak0.pinimg.com/736x/cd/fe/2c/cdfe2c33a1f74e42b8d3bfa0001c4b5c.jpg
http://www.gianniecouji.com/home/wp-content/uploads/2014/09/Sophie-Scholl-869×600.jpg

Inzerce