Tomáš Baťa, král obuvi, československý podnikatel, starosta Zlína a jeden z největších lídrů první republiky.

Narodil se ševci Antonínu Baťovi 3. dubna 1876 ve Zlíně. Rodina Baťova se již přes 13 generací zabývala ševcovstvím. Matka mu zemřela v osmi letech a o dva roky později se přestěhovali s otcem do Uherského Hradiště, kde se jeho otec znovu oženil. Tomáš přešel do jiné školy, kde se oproti škole ve Zlíně, vyučovalo v německém jazyce.

„Co chceš, můžeš.“

Už ve 12 letech věděl skoro vše o výrobě bot. Chodil velké vzdálenosti mezi městy a sbíral objednávky na boty pro svého otce. Ve 14 letech odešel Tomáš z domova. Proti vůli otce jel do Prostějova, kde pracoval u firmy, která vyráběla ševcovské stroje. Tehdy se Tomáš začal zajímat o ulehčení a zrychlení výroby bot. Firma se ale obávala konkurence, tak byl propuštěn. Vrátil se do otcovy dílny a později odjel bez peněžních prostředků do Vídně za sestrou Annou. Finančně mu vypomohla, aby mohl začít podnikat, ale zažil velký neúspěch z důvodu neznalosti tamního trhu. Vrátil se zpět do Uherského Hradiště, kde se stal obchodníkem.

„Neříkej mi, že to nejde – řekni mi jen, že to neumíš.“

09

V roce 1894 se nechali Tomáš, bratr a jeho sestra vyplatit z otcova rodinného podniku a založili vlastní obuvnickou živnost ve Zlíně. Zaměstnávali 10 dělníků, kteří měli fixní pracovní dobu, za kterou dostávali týdenní mzdu, což bylo velmi neobvyklé řízení podniku na tehdejší dobu ale velmi pokrokové. V létě 1895 byl ale jejich majetek zastaven na splátky a směnky, které už nezvládali platit. Hrozili jim žaloby. Starší bratr odešel na vojnu a Tomáš se mohl ujmout vedení podniku. Pokoušeli se zbavit dluhů a procházeli těžkými časy. Tehdy své suroviny nosil na zádech z otrokovického nádraží od půlnočního vlaku 10 kilometrů do Zlína. Pracoval až do ranních hodin aby mohl ráno vydat nakrájený materiál dělníkům.

„Každý člověk je zámožný, pokud má zdravé ruce a rozum.“

Do roka se zbavili dluhů. Přišla ovšem další pohroma. Firma na výrobu kůže, u které měli všichni ševci uloženy směnky, zkrachovala. Firmu jeho otce to potopilo. Tomáš ale přišel s inovacemi vyrábět levné boty z plátna. Plátno je oproti kůži dostupnější. Takzvané „baťovky“ měli velký úspěch a výroba začala být ve velkém. Proto v roce 1899 zakoupil Tomáš Baťa v Německu první šicí stroje s ručním pohonem.

08

„Konejme jen takovou práci, která slouží veřejnosti. Obchod je služba lidu. Čím důkladněji pochopí obchodník tuto pravdu, tím více bude rozšiřovat okruh lidí, kteří budou stát o obchodní spojení.“

Po dokončení stavby železnice z Otrokovic do Vizovic (rok 1900) postavil svou první výrobní budovu, kde zaměstnával již 120 lidí. Později odkoupil další pozemky kolem Zlína a začal rozšiřovat firemní infrastrukturu. Rána přišla, když starší bratr Antonín zemřel na tuberkulózu, což zasáhlo celou rodinu. Tomáš odjel do USA, kde pracoval jako řadový dělník, aby získal nové zkušenosti a poznatky pro zlepšení výroby obuvi. Po půlročním pobytu se vrátil s novými plány na výstavbu továrních budov. Byl velmi nadšen americkým managementem a ekonomikou. Objednal další nové stroje přímo z USA a začal stupňovat požadavky na dělníky. Během války dostal zakázku na výrobu 50 000 párů vojenských bot a koncem války byla denní produkce okolo 6000 párů obuvi za den. Otevíraly se prodejny, nejen ve Zlíně, ale po celé zemi (Praha, Liberec, Vídeň, Plzeň a další).

06 07

„Snažte se dělat věci nejlépe na světě a svět si vyšlape cestičku k Vašim dveřím.“

Krize přišla po válce, kdy byla firma postižena sníženým odbytem a sníženou koupěschopností obyvatelstva. Baťa tuto krizi porazil snížením ceny bot o 50 %, aby vyprodal sklady, a snížením mezd zaměstnanců o 40 %. Pracovníkům to kompenzoval určitými slevy na zlevněné zboží ve firemním konzumu. Baťa tak inkasoval deflací drahocenně zhodnocené peníze. Slevy byly velkým magnetem na zákazníky a jeho levné boty začaly ovládat trh. V roce 1923 měl již síť prodejen se 112 pobočkami. V témže roce sestavil svou kandidátskou listinu a ve volbách získal 17 mandátů ze 30 a stal se starostou. Jeho heslo bylo: „Chci pracovat pro všechny. Bojovat proti bídě.“.

05 01

„Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte nejdříve sebe.“

Díky velkým továrním komplexům přicházelo do Zlína více a více lidí, což vedlo k expanzi tohoto města. Po práci měli možnost dělníci navštěvovat Baťovu školu a získat tak vyšší kvalifikaci, což vedlo k získávání řídících a manažerských funkcí v Československu a v pobočkách po celém světě. Na konci roku 1925 už pracovalo v Baťově koncernu 5 200 zaměstnanců. Výroba byla okolo 100 000 párů bot za den a o rok později skoro 200 000.

„Dosavadní naše zkušenosti nás učí, že jest těžší naučiti lidi samostatně mysliti, než je naučiti poslouchati.“

Dalším revolučním nápadem byly samosprávné dílny, kde každá dílna měla vlastní účet zisků a ztrát. Tak byli zaměstnanci motivováni k co největší efektivitě závislé také na vysoké kvalitě. Někteří vedoucí pracovníci byli také motivováni podílem na zisku celé společnosti. Dělníci měli možnost říci, kolik by si chtěli na konci příštího roku vydělávat. Baťa se pak snažil přizpůsobit podmínky tak, aby tyto peníze mohli vydělat. Velmi byl inspirován výrobou podnikatele Henryho Forda, kdy nechal zavést pásovou výrobu. Produktivita tak vzrostla o 75 % a počet zaměstnanců o 35 %. V roce 1931 se rodinný podnik změnil na akciovou společnost se základním kapitálem 135 milionů korun. Ve Zlíně vzniklo i filmové studio zabývající se natáčením reklam na obuvnické výrobky.

„V anglosaských zemích je nyní snadno vyrobiti dokonalé stroje, poněvadž je tam možno nalézti mnoho dokonalých lidí s otevřeným mozkem. U nás jest hůř. Ale já provedu tento plán, i kdybych měl vhodné lidi hledati se svíčkou v ruce mezi všemi 14 miliony obyvatelů naší republiky. Neustanu, dokud nenajdu tolik schopných lidí, kolik je třeba, abychom si vyrobili nejúčelnější stroje a nářadí pro naši práci.“

Ačkoliv byl Baťa čtvrtým nejbohatším člověkem v Československu, velmi pozvedl chudý kraj a nabídl lidem mnoho pracovních příležitostí, které pozvedly jejich životní úroveň. Pro své zaměstnance nechal postavit krásné rodinné domky. Zaměstnával okolo 30 000 zaměstnanců a firma měla pobočky v 60 státech. Vybudoval řadu výchovných a vzdělávacích organizací (Baťova škola práce). Tomáš Baťa zemřel 12. července 1932 při nehodě s letadlem.

03 02

http://citaty.net/autori/tomas-bata/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Ba%C5%A5a

Inzerce