Je tomu právě jeden den, kdy zemřel velmi výjimečný hrdina 20. století. V dnešním článku bychom rádi poukázali na příběh Nicholase Wintona, který v předvečer druhé světové války zorganizoval záchranu 669 židovských dětí z okupovaného území Československa.

Nicholas Winton se narodil 19. května 1909 v Londýně. Jeho rodiče byli Němečtí Židé, kteří se přestěhovali do Anglie o dva roky dříve. Ve snaze pro integraci si změnili jméno z Wertheim na Winton a také přešli ke křesťanství.

„Smích je nejdůležitější věcí v životě. Myslím, že většina lidí se bere příliš vážně, což jim brání, aby se chovali skutečně přirozeně.“

Navštěvoval Stowe School, ze které ale odešel, aby se mohl věnovat dobrovolné práci v bance, při které navštěvoval večerní školu. Dále se přestěhoval do Hamburku, kde pracoval jako bankéř. Později se také dostal k práci ve Wasserman Bank v Berlíně. V roce 1931 se přestěhoval do Francie.

Krátce před Vánocemi 1938 Nicholas plánoval lyžařskou dovolenou. Přítel Martin Blake ho však požádal, zdali by nemohl pomoct jako spolupracovník britského výboru pro uprchlíky z Československa v Praze. Winton poté založil organizaci na pomoc dětem ze židovských rodin ohrožených nacisty. Svou kancelář si zřídil u jídelního stolu ve svém hotelu na Václavském náměstí.

„Myslím si, že hodně lidí říká, že něco nejde udělat, protože to nikdy ani nezkusili. Je to jenom záminka. Většina věcí i zdánlivě nemožných tvrdou prací dosáhnout lze. Myslím, že je to vůle, co lidem často schází.“

V listopadu roku 1938 schválila britská sněmovna opatření, že mohou povolit vstup židovským uprchlíkům mladším než 17 let, za předpokladu, že mají zaručené místo k pobytu a záruku 50 liber na jejich eventuální návrat do Československa. Velkou překážkou se stala Nizozemská vláda, která uzavřela své hranice pro všechny židovské uprchlíky. Příslušníci pohraniční stráže vraceli do Německa všechny uprchlíky i přes hrůzy, se kterými byli seznámeni.

„Nic není neuskutečnitelné, pokud to neodporuje zdravému rozumu.“

Wintonovi se nakonec podařilo, díky zárukám od Velké Británie, poslat první vlak přes Nizozemsko. Díky tomuto transportu se zachránilo před plynovou komorou 669 dětí, jejichž většina rodičů zemřela v koncentračním táboře v Osvětimi. Z těchto zachráněných dětí se nakonec stal jeden člen britského parlamentu, filmař, spisovatel, profesorka dětské genetiky, významný matematik a jiní výjimeční lidé.

„Jen jsem viděl, k čemu se schyluje, a udělal, co jsem mohl, abych pomohl.“

Během druhé světové války se Nicholas Winton stal britským letcem. Po válce pracoval pro několik neziskových organizací. Nakonec našel uplatnění ve finančních odděleních různých firem.

Nicholas Winton dlouhou řadu let mlčel o své humanitární pomoci. Až v roce 1988 našla jeho žena na půdě album se seznamem zachráněných dětí. Byl jmenován členem Řádu britského impéria a pasován na rytíře. Byl mu udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka a v roce 2008 ho česká vláda nominovala na Nobelovu cenu za mír.

„…láska je velice důležitá. Je to jediná věc, která je skutečně důležitá. Je to umění kompromisu. Je to umění soužití. Umění, když už ne sdílet stejné zájmy, tak alespoň tolerovat zájmy toho druhého. Mé ženě Gretě teď ani nevadí, když jdu na bridž, a mně nevadí, když ona jde na ty své dámské schůzky.“

Nicholas Winton zemřel ráno 1. července 2015 ve svých 106 letech. Jeho významné činy tu s námi však zůstanou navždy.

https://en.wikipedia.org/wiki/Nicholas_Winton
http://www.theguardian.com/books/2014/jun/19/if-its-not-possible-life-sir-nicholas-winton-barbara-winton-review
https://cs.wikiquote.org/wiki/Nicholas_Winton
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nicholas_Winton

Inzerce