Každý známe současný školský systém, ale víte o tom, že to bude již 93 let, co existuje škola, kterou vedou demokraticky výhradně děti? Je možné něco takového uvést do fungující praxe? Pojďte si přečíst dnešní článek o neuvěřitelném Summerhillu, který Vás doslova zvedne ze židle.

Jak lze darovat štěstí? Má odpověď zní: Zrušte autoritu. Nechte dítě, aby bylo samo sebou.

Summerhill je interní škola založená Alexanderem Sutherlandem Neillem roku 1921. Neillova filosofie je založena na přizpůsobení se dětem ohledně vzdělání v každém ohledu a přesně tato myšlenka byla přenesena, jako stavební kámen do jeho skvělé školy, která tento rok bude oslavovat 93 let! Základem Summerhill je demokratické společenství dětí. Každý týden mají děti a personál školy své školní shromáždění, kde projednávají problémy ve škole, nebo jakékoli nové nápady. Zaměstnanci mají stejně jako žáci svůj jeden hlas, kterým se mohou přidat k určitému verdiktu. Celé setkání je jakýsi zákonodárný a soudní orgán v jednom.

Děti dosahují nejlepších výsledků, pokud do ničeho nejsou nuceny.

Tato výstižná věta by také mohla shrnout Summerhill, nicméně není to jen tak. Děti opravdu nejsou do ničeho nuceny. Své předměty si mohou vybrat, kdy jenom chtějí, takže je jednoduše možné, že dvanáctileté dítě nebude umět ještě psát. Přijde Vám to doslova šílené? Komu také ne? Tento systém ale ukázal, že děti se chtějí samy učit. Některé potřebují více času, a proto pár let investují do ,,pouhého hrání a lezení na stromě“. Tyto aktivity ale prý často mnohonásobně rozvíjí jejich fantazii a kreativitu. Po určité době dokonce samy vkládají dvakrát více času do svých oblíbených předmětů! Jejich rozvoj je poté v určitých směrech doslova úžasný a nesrovnatelný s žáky ostatních škol.

Láska a nenávist nejsou opozita. Opozitum lásky je lhostejnost.

Problémy řeší kolektiv

Už jsme si řekli, že si dítě může dělat, co jenom chce, nicméně i to s sebou přináší jedno omezení. Děti opravdu mohou dělat vše, co si jenom přejí, když tím neškodí ostatním dětem. Pokud by se něco takového stalo, tak rozhodnutí či formu trestu opět určují  na shromáždění. Děti začínají od odevzdání části kapesného, až po výpomocnou práci ve škole. Ve finále bylo zjištěno, že samy nemají potřebu navrhovat vysoké tresty, i přes to, že taková privilegia mají. Spíše chtějí určitou formu kompenzace s cílem usmíření obou stran.

Problémové dítě je takové, které není šťastné. Je ve válce se sebou samým a to má za následek, že je ve válce se světem.

Summerhill ukázal světu kreativitu, tvořivost a hlavně vyspělost ať už našich nejmenších, nebo jejich školních vrstevníků. Svou formou vzdělání doslova boří hranice. Jeho cíl je v očích všech naprosto jasný. Každý máme v sobě své dítě a Summerhill rozhodně nechce, abychom se ho zbavili, ale naopak rozvíjeli a spojili se svým budoucím já.

http://www.ceskaskola.cz/2013/07/tomas-hajzler-summerhill.html
https://www.svobodauceni.cz/clanek/skola-summerhill/

Inzerce