Při příležitosti dnešního dne se v našem deníku podíváme na člověka, který po celý svůj život usiloval o změnu, svobodu a o dodržování lidských práv. Tento člověk nám pomohl dosáhnout demokratické společnosti. Byl lídrem, který dodal v těžkých chvílích odvahu celému národu, aniž by zlehčoval situaci. Tou dnešní osobností, o které si povíme pár informací, je Václav Havel. Ale nebude to životopis jako ostatní, které zde máme. Sleduji dění od rána, a zaujalo mě mnoho správ. Asi nejvýraznější jsou dnešní protesty, proti současnému prezidentu Miloši Zemanovi. Další zpráva je ale podle mě mnohem více alarmující. Asi pětina lidí od 15 do 25 let vůbec netuší, proč 17. listopad slavíme. Takže ještě před životopisem, proč je vlastně 17. listopad tak důležitý?

V roce 1939 byly, po pohřbu Jana Opletala, uzavřeny české vysoké školy. Vedoucí představitelé vysokých škol byli zatčeni, 9 z nich popraveno, a 1200 českých studentů bylo zabito, nebo odvlečeno do koncentračních táborů. Na příkaz Hitlera měla být jakákoliv další demonstrace, nejen proti německé okupaci, potlačena vojenskou silou. A přesně padesát let po té začala v Praze, brutálním zásahem policie proti studentské demonstraci, Sametová revoluce. Právě v Sametové revoluci se Václav Havel angažoval jako spoluzakladatel Občanského fóra a jednal s představiteli KSČ o novém uspořádání české politické scény.

„Naděje je stav ducha, který dává smysl našemu životu.“

Václav Havel byl český politik, dramatik, esejista a kritik komunistického režimu. Narodil se 5. října 1936 do podnikatelské a intelektuálské rodiny Václava M. Havla. Chodil do elitní internátní základní školy v Poděbradech. Při volbě střední školy narazil na potíže, kvůli svému buržoaznímu původu nemohl získat místo na střední škole, kterou by sám chtěl. Proto nastoupil do učení jako chemický laborant a gymnázium studoval večerně. Později se nemohl dostat ani na vysokou školu, chtěl studovat humanitní zaměření, ale skončil na ekonomické fakultě ČVUT. Pokusil se přestoupit na filmovou fakultu Akademie múzických umění, ale byl odmítnut a zpět na ČVUT ho nevzali. Začal pracovat jako divadelní technik v Divadle ABC a později v Divadle Na zábradlí a začal dálkově studovat divadelní fakultu Akademie múzických umění, kterou v roce 1966 absolvoval. Zároveň už od roku 1955 působil jako spisovatel. Publikoval v mnoha časopisech a napsal i své první divadelní hry, například Zahradní slavnost.

„Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni.“

Během Pražského jara se Václav Havel stal důležitou postavou nekomunistického křídla spisovatelů, podporujících reformy. Kritizoval cenzurní praktiky, připojil se k otevřenému dopisu adresovanému ÚV KSČ a v časopise Literární listy uveřejnil text, v němž požadoval ukončení mocenského monopolu KSČ.

Po potlačení Pražského jara byl donucen odejít z divadla a jeho díla se v ČSSR přestala vydávat a hrát. Přesně rok po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy vyšla petice Deset bodů, která ostře odmítala okupaci. Václav Havel byl jedním ze signatářů a byl vyšetřován a obviněn z podvracení republiky. Později podepisuje další spisovatelskou petici, která požaduje propuštění politických vězňů. Pracoval chvíli jako dělník v pivovaru, poslal otevřený dopis prezidentu Husákovi, kde kritizoval stav „normalizované“ společnosti.

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“

Když se Václav Havel, spolu s dalšími, postavil na obranu hudebníků ze skupiny The Plastic People of the Universe, vedlo to ke vzniku občanské iniciativy Charta 77, která se zaměřovala na dodržování lidských práv. V Chartě 77 se stal jedním z prvních mluvčích, což bylo hodnoceno jako poškozování zájmů republiky v cizině a Václav Havel za to strávil 5 měsíců ve vazbě a byl odsouzen na 14 měsíců podmíněně. V květnu 1979 byl znovu zatčen, kvůli svému působení ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, a byl odsouzen nepodmíněně na čtyři a půl roku. Pobyty ve vězeních zhoršovali Václavovo zdraví, ale zároveň zvyšovaly jeho prestiž doma i v zahraničí.

V předvečer Sametové revoluce se stal členem Českého helsinského výboru, který sledoval dodržování lidských práv a vystoupil na první oficiálně povolené manifestaci opozičních uskupení v období normalizace. V lednu 1989 byl zatčen za účast na demonstraci během Palachova týdne a byl odsouzen k devíti měsícům vězení, ale již v květnu byl podmíněně propuštěn. V říjnu byl opět zatčen, ale krátce na to byl znovu propuštěn.

17. listopadu 1989 začala Sametová revoluce, která ukončila 40leté období komunistického režimu. Václav Havel se podílel na založení proti-totalitního hnutí Občanského fóra a stal se jeho významným představitelem. V úterý 21. listopadu poprvé promluvil z balkónu k demonstrantům na zaplněném Václavském náměstí. Po pádu komunistické vlády a přislíbené abdikaci prezidenta Husáka bylo potřeba najít nového prezidenta. Václav Havel byl 29. prosince jednomyslně zvolen.

„Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!“

Splnil svůj hlavní úkol a připravil svobodné volby a začal budovat základy demokratické společnosti. Podruhé byl Václav Havel zvolen, již svobodně zvoleným Federálním shromážděním, v roce 1990. Avšak začalo narůstat napětí mezi státy federace a rozpad Československa se stal nevyhnutelným. Václav Havel se po tomto neúspěchu na čas stáhl z veřejného dění, ale vrátil se a přispěl k západní orientaci obou států.

„Domnívám se, že politik může říkat pravdu a žít v souladu se svým svědomím. Já se o to alespoň snažím.“

Po vzniku České republiky se stal jejím prvním prezidentem. Ve funkci byl od roku 1993 do roku 2003. Podporoval vzrůstající propojení se západem, proto se ČR stala členem NATO a také pracoval na vstupu ČR do Evropské unie.

Po odchodu z politiky se Václav Havel stále vyjadřoval k politickému dění a podporoval Stranu zelených. Opět začal psát a napsal divadelní hru Odcházení. Po vzoru amerických prezidentů založil Knihovnu Václava Havla. Zemřel 18. prosince 2011.

Václav Havel dostal mnohá ocenění za své činy, byl velikým lídrem, člověkem, politikem a spisovatelem, nejen u nás, ale i v zahraničí. Možná je trochu škoda, že ho někteří dnes vnímají ne zrovna pozitivně, ale určitě se od něj můžeme mnoho naučit. Je důležitou postavou našich dějin a jednou z nejdůležitějších postav Sametové revoluce.

Inzerce