Navrácení pestrosti a radosti do každodenního jídelníčku a zároveň jídlo zdravé a kvalitní – to je koncept a základní hodnoty značky JAPŮ, kterou před 4 lety založila Jana Půlpánová. Sama byla vysokoškolačkou a stravovala se zdravě. Bohužel nebylo možné ve škole využít lednici a uložit si tam doma připravené krabičky. V pokojové teplotě už nedosahovaly takové čerstvosti a obzvláště potom v době oběda. Tak vznikl nápad umožnit jíst zdravě a kvalitně komukoliv a kdekoliv.

Podnikání s sebou ale přináší i svá rizika a nástrahy. Občas je velmi náročné. O tom ví své Jana a prozradila nám i o těchto stránkách své práce.

Jak ses dostala k tomu, udělat ze zdravého stravování podnikání? Mohla sis vařit zdravě sama pro sebe a víc to neřešit.

Sama jsem neměla moc času, abych si každý den vařila do krabiček. Navíc u nás ve škole nebyla nikde volně dostupná lednička. Vy si donesete jídlo a chcete ho sníst třeba po 6 hodinách, ale bez uchování v lednici určitě nebude v dobré kondici. Pokud jsem se chtěla vyhnout pečivu a zasytit se tím jako obědem, tak jsem obdobnou alternativu nenašla.

Dostala jsem tuto myšlenku a chtěla ji otestovat. Pak jsem ale odjela na rok v rámci Erasmu do Belgie a jedním z mých cílů tam bylo, vydělat si peníze do začátku podnikání tak, abych se nemusela zadlužovat a mohla dělat něco, co třeba v začátku vůbec nebude generovat zisk. Tak se i stalo a já se z Belgie vrátila a měla našetřeno.

Aniž bych v tu chvíli měla připravené recepty, věděla, jak budou vypadat obaly a podobně, začala jsem oslovovat provozovatele bister s poptávkou sdílené kuchyně. U čtvrtých dveří to vyšlo. Chlapík mi řekl „V neděli jedu do Makro, chceš jet se mnou?“ a já: „Jo, tak jo.“ Přitom jsem vůbec nevěděla, co budu vařit. Tam jsem nakoupila suroviny, které jsem chtěla používat a něco z toho uplácala (smích). První porce jsem dala právě k tomu provozovateli do bufetů. Nebylo to nic promyšleného s byznys plánem. Chtěla jsem to prostě vyzkoušet a zjistit, jestli se to lidem bude líbit. A líbilo, jenže mě čekal páťák, a tak jsem po roce testování, dala projekt na nějaký čas spát

Potom ses tedy začala věnovat více vysoké škole a diplomové práci a znovu ses do podnikání vrátila po roce. Co tě k tomu znovu přitáhlo?

Čekala jsem, dokud ten projekt něco znovu probudí. A to se stalo. Byla to zase taková shoda náhod. Vedla jsem lekce jógy a jednou mě prostě napadlo, zeptat se kluka, který ve stejném centru provozuje restauraci, jak zachází s odpadem, jsem totiž vystudovaná odpadářka na Zemědělské univerzitě. Potom jsme se zapovídali a vznikla z toho spolupráce. Martin měl skvělé zázemí a já se chytila nové příležitosti. S Martinem jsme spolupracovali půl roku. Trochu se nám nenaplnila vzájemná očekávání, a tak jsme spolupráci v dobrém ukončili. Osamostatnila jsem se a plynule jsem výrobu přesunula na jiné místo.

Dnes máme provozovnu ve Štětí, což je dost daleko. Vyrábíme vždy v neděli, a tak není snadné sehnat na to lidi. Chtěla bych ale provozovnu přestěhovat zase do Prahy.

Kdo tvoří váš tým?

Je to především jedna hlava, když si stoupnu k zrcadlu, tak jsme dvě (smích). Občas se naskytne někdo, kdyby se mnou chtěl spolupracovat, je nadšený, ale jakmile dojde do tuhého, dost lidí couvne. Takže zatím žádného profíka vedle sebe nemám, ale kdyby se chtěl někdo připojit, určitě tu ta možnost je.

Co se týče kuchyně, tam se nás točí 5. Potom mám externího řidiče, 2 stážisty a pomocníka na marketing. Hodně se jim ale musím věnovat a všechno je naučit.

Jaké jsou nástrahy v tomto oboru podnikání? Doporučila bys třeba ostatním tento obor?

Doporučila bych spíše provoz bistra se zdravou stravou. Mojí myšlenkou ale bylo být všude jako ta bageta. Jen být zdravou alternativou. Chtěla bych dostat JAPŮ na benzínky, do supermarketů. Aby vedle baget byla zdravá alternativa JAPŮčko. Je to ale strašně těžký úkol.

Mnohem kratší a jednodušší je bistro nebo stánek s takovým typem jídla. Poradila bych tedy spíš provoz něčeho takového. Na začátku si promyslet, jaký mám rozpočet, jaký je trh, který mohu obsáhnout.

Kde bereš inspiraci na recepty?

Všechno smíchám dohromady a něco z toho vznikne (smích). Ale je to asi hlavně cit pro správné suroviny. Často si třeba recept vytvořím nejdříve na papíře a přibližně vím, jak bude chutnat, až ho uvařím.

Když skládám nové návrhy do naší nabídky, tak samozřejmě musím brát v úvahu ještě spoustu dalších faktorů, jako jsou nabídky dodavatelů, omezený rozpočet na porci a podobně.

Když vytvářím sladká jídla, myslím na klasické sladké chutě, které mají dorty. Když vymýšlím slané recepty, inspiruji se i v mezinárodních kuchyních.

Jací jsou vaši zákazníci?

Ze 70 % ženy. Potom hodně studenti, protože máme stánek na ČZU. Primárně jsou to ženy v kancelářích, pak ženy v domácnosti a na mateřské.

Co považuješ za největší úspěch od začátku podnikání? Nastal třeba nějaký zlomový okamžik?

Na zlomový okamžik čekám. Teď mám takové náročnější období, kdy řeším, zda to má či nemá smysl. Vidím v tom obrovský potenciál, ale stále jsme nedosáhli toho bodu zvratu, kdy je z JAPŮ funkční byznysový model.

Samozřejmě, že jsme měli několik dílčích úspěchů, stále tomu ale něco chybí. Moc mě třeba potěší, když mě samy osloví firmy a zvou nás na své Dny a Týdny zdraví, kde zastupujeme zdravé občserstvení.

Navíc mi teď dlouhodobě onemocněla kuchařka a odchází mi kolegyně, tak řeším, jak to povedu dál. Ideální by pro mě byl outsourcing, což je jeden z mých cílů. Já bych se potom už nevěnovala kuchyni, ale jenom rozvoji produktů a značky. Mám v hlavě ještě další produktové řady, které bych ještě chtěla zrealizovat.

Jaké máš s JAPŮ další cíle?

Opravdu velký projekt se z toho stane, až se dostaneme za hranice. Měli jsme už několik nabídek ze zahraničí. Je v tom velký potenciál. V zahraničí jsou lidé mnohem více nastaveni na zdravou výživu.

Mezi ty krátkodobé patří určitě outsourcing výroby. Máme pootevřené dveře ve spolupráci s Billa nebo Delmartem, takže to bych taky chtěla rozvinout. Potřebujeme začít vařit zase 2x týdně. Chceme se dostat blíže zákazníkům. Vyvíjet nové receptury.

Kde se jako zákazník můžu k JAPŮčkům dostat?

Prostřednictvím e-shopu na japu.cz, kde je ale důležité si to uvědomit několik dní předem, protože objednávky končí vždy v pátek. Nebo to jsou různá místa po Praze. Ať už kancelářské budovy kde vaří Sodexo, ti nás úspěšně zařadili do sortimentu, Bio Letná, Bio day v DBK Budějovická, Biocentrum Krakov, Word Vegan Na Poříčí a další obchody se zdravou výživou.

Mluvily jsme spolu i o tom, že máš ještě „odpadářskou agenturu“, řekneš mi k tomu něco víc?

JAPŮ je moje hlavní činnost, ale tohle si mě našlo samo. Často se na mě lidé obraceli s prosbou, jestli bych nevěděla, jak zařídit některé záležitosti související s odpady, neměla dobrý kontakt apod. a to já měla. Potom už se na mě obraceli i další lidé nejen ostatní studenti a tak, takže to byl impulz k tomu, abych založila agenturu. Vlastně už při studiu jsem založila spolek SPOLU na ČZU, kde jsme vytvořili několik projektů, kde jsem už o sobě dala vědět.

V agentuře se tedy zaměřujeme na předcházení vzniku odpadů ve firmách i v domácnosti. Je to hodně o vzdělávání dospělých. Když třeba školíme ve firmách, kde jsou zaměstnanci z různých koutů světa, je důležité upozorňovat i na základní věci, které jsou třeba v každé zemi jinak. Mezi to patří třeba barvy kontejnerů na třídění.

Jaká je tvoje vize do budoucna?

V rámci práce bych chtěla, aby začal být z JAPŮ opravdu ziskový projekt. Také mě velmi láká ten zahraniční přesah. Ráda bych třeba i sehnala investora. Bohužel gastronomie není moc investičně zajímavá.

Vzkaz pro čtenáře Diary of the Winners:

I když se vám zrovna nedaří, užívejte si to.

Janě děkuji za zajímavý rozhovor. Je vidět, že dobrý nápad nestačí. Za každým úspěšným projektem je obrovská spousta práce i překonávání překážek. Projektu JAPŮ držíme palce a věříme, že se brzy vyřeší momentální personální trable.

https://www.facebook.com/japucz/?fref=ts
http://japu.cz/

Inzerce