Petr Jan Juračka okolní svět v přírodě zachycuje fotoaparátem, o půlnoci v laboratoři mikroskopem a ze vzduchu dronem. Cestuje po celé zeměkouli, leze na nejvyšší hory světa a nám se s ním podařilo udělat rozhovor.

Myslíš, že jsi normální?

Myslím, že ne. Ale taky si myslím, že nikdo není normální. Normální může být třeba zaspat do práce, anebo dát si k obědu špagety. Ale aby byl člověk normální, to mi normální nepřijde. 🙂

Můžeš našim čtenářům přiblížit náplň tvoji práce – přírodovědce?

Tak třeba právě teď je půlnoc a s kolegou tady sedíme nad skenovacím mikroskopem. Zvětšujeme všelijaké organismy ze šumavských sedimentů – každý z nich si počkal na svou chvilku slávy pár tisíc let. To je fajn, nebo ne? 🙂

Mnoho tvých kolegů „pouze” bádá v přírodě a sepisuje své poznatky, kdežto ty kolem toho děláš „show”. Co tě k tomu vede?

Tak to “pouze” je naopak dost cool – člověk musí mít v sobě obří sebe-disciplínu a chuť dotahovat věci do konce. Ne, že bych tyhle dvě vlastnosti úplně neměl, ale to vizuální zprostředkování krásy přírody veřejnosti, to mě vždycky tak nějak táhlo.

Je o tobě známo, že jsi milovník dronů. Jak se může přírodovědec jako ty dostat k této zálibě?

Tak to je hned. Vidět svět kolem sebe seshora, to fascinuje všechny. Vždycky chtěli lidi lítat a teď vlastně můžou. Konečně! Upřímně, bál jsem se, že se to okouká, ale pořád nic. Asi na tom něco je. 🙂

Nikdy jsi nebyl na horolezecké expedici. Jak tě vůbec napadlo vypravit se na K2 a Kilimandžáro a ještě s dronem?

Tak ono mě to nenapadlo. Zeptala se mě na to Klára Kolouchová a já si řekl, že to je super. A tak jsem jel. Nic víc, nic míň 🙂 Kili už pak byla jen taková krásná třešnička na dortu – fakt krásná a věřím, že i zasloužená odměna.

V jednom rozhovoru jsi říkal, že bys chtěl dopravit své dítě do školky dronem. Pokročil jsi nějak?

No, to byla ta hlavní chyba, to provalit v bedně! Ozvaly se ze školky, ozvala se naše dětská doktorka, ozvali se prarodiče… ale to všechno by se dalo tak nějak… Jenomže hlavní slovo má v tomhle samozřejmě má žena a ta je ta poslední, kdo by chtěl vidět naše děti zavěšené pod dronem, zejména v kontextu toho, kolikrát mě s ním viděla havarovat. 🙂

Hodně času trávíš v zahraničí anebo daleko od domova. Co na to říká manželka a tvé dvě děti?

Stýská se jim a mně taky. Snažím se být ve světě spíše kratší čas, respektive ne déle, než je nezbytně nutné. Jestli se nám to daří, prověří až čas. 🙂

Jaké jsou tvé plány do budoucna? Výlet na Mars? 🙂

Všechny tajné a nesmím ani naznačovat. 🙂 Ale ve všech hraje svou roli vizuální svět, příroda a dobrodružství. 🙂

Doporučíš našim čtenářům nějaké zajímavé místo na Zemi, kam se mohou vydat?

Je to jednoduchý – otevřete si mapu a prohlédněte si okolí svého domova, radius řekněme tak deset kilometrů. Najdete tam místo, které vypadá zajímavě, ale nikdy jste tam nebyli? Tak vyražte pěšky, na kole anebo nějak jinak, to je jedno. Pak už se ta další místa objeví úplně sama!

Děkuji za rozhovor!

http://petr.juracka.eu/landscapespage/
http://petr.juracka.eu/aerial/
http://blog.lowepro.com/2015/11/12/droneguard-aerial-camera-case-backpack/

Inzerce