Rozhovor s Martinem Prokešem, zakladatelem mezinárodního festivalu Lípa Musica.

Festival se poprvé konal již v roce 2000. Působí především v Českolipsku, ale zasahuje také do celého Libereckého kraje, Ústeckého kraje a kromě toho také do německého Saska. Každoročně na podzim probíhají série koncertů, ve kterých se vždy představují ti nejlepší a nejzajímavější interpreti klasické hudby v Evropě. Festival se tak vlastně stal významným hudebním i společenským svátkem pro Severní Čechy a německé Sasko. A všechno to vlastně začalo klukem, který chtěl zpívat.

Chtěl ses vždycky věnovat hudbě?

Já jsem vlastně už od útlého dětství, to znamená od nějakých sedmi let, věděl naprosto jasně, co chci dělat, a to se nikdy nezměnilo. Byl to vlastně nějaký vztah k muzice. Tehdy mě maminka odvedla do lidové školy umění. Naše úplně první hodina spočívala v tom, že jsme si sedli s paní učitelkou do kroužku a ona chtěla, abychom zazpívali písničku: „Koulelo se, koulelo, červené jablíčko“. Když přišla řada na mě, tak jsem to zazpíval a ona mě vzala za ruku, odvedla mě do třetího patra a řekla: „ty patříš sem“. A hned jsem byl v jiném oddělení, a to na zpívání. Od té chvíle jsem věděl, že to je to, co chci dělat.

Jaké máš vzdělání?

Když přišel čas rozhodování, co budu vlastně dělat dál, bylo jednoznačné, že chci zpívat. Tehdy jsem chtěl zpívat populární zpěv, jenže moji rodiče byli poměrně chytří, že řekli: „Dělej si později, až budeš dospělý, co chceš, ale nejdřív musíš dostat klasické vzdělání, aby sis pak sám mohl určit, kudy půjdeš dál“. Takže jsem teda dělal zkoušky na Konzervatoř do Teplic, kam jsem se i dostal. Kluci, jak je známo, mutují, takže jsem byl na konzervatoř přijat ještě jako soprán a zpíval jsem tedy vysoký hlas. Po konzervatoři jsem se hned dostal na Akademii múzických umění, kde jsem udělal jenom tři ročníky. Stál jsem tehdy před rozhodnutím, jestli už zpívat profesně s profesionálním ansámblem a mít možnost s ním jezdit po světě anebo zůstat ve škole a ctít pravidla té školy. Já jsem měl naprosto fantastickou profesorku, Slovenskou zpěvačku Magdalénu Hajóssyovou, která mi v podstatě řekla, že když mě tak poslouchá, doporučila by mi, abych šel zpívat a na škole nezůstával. A tak jsem tohle rozhodnutí udělal.

Jak ses dostal k založení festivalu Lípa Musica?

Po té, co jsem v roce 1994 opustil Akademii múzických umění, jsem se stal stálým členem souboru Schola Gregoriana Pragensis. Soubor vede David Eben a zabývá interpretací středověké hudby. Díky tomu, že jsem najednou ve svých dvaceti letech začal jezdit s tímhle ansámblem po světě, jsem viděl, že věci, které mi přišly naprosto neuvěřitelné a fantastické, vznikají třeba i v malých místech po Evropě. Zjistil jsem, že to není otázka toho, jak velké je to město, ale že je to spíš vždycky o těch lidech, kteří tomu prostě věří a pustí se do toho. A tak jsem v roce 1999, když už jsem měl za sebou zhruba asi pěti letou zkušenost s tím, co to znamená vystupovat na evropských podiích, přišel s nápadem, že tady ve městě založím festival duchovní hudby. V roce 2000 byl první ročník a jediné, co jsem věděl úplně stoprocentně, bylo to, že to má smysl.

Jaké byly začátky tvého podnikání?

Možná to byla nějaká vnitřní touha něčeho dosáhnout. Já jsem totiž člověk, který když se pro něco rozhodne, tak jde za tím. Takže se mi stalo, že jsem se opravdu jednou ráno probudil a řekl si: „Jo, pokusím se založit festival, protože to v tomhle městě chybí.“ A zajímavé je, že ve chvíli kdy si to člověk jakoby promítne v mysli, tedy způsobem, že to chce udělat a že tomu věří, tak to vlastně najednou jde. A potom teprve vývojem času si člověk uvědomuje, že to není věc jednoho momentu, ale že takhle může ovlivňovat jakoukoliv věc ve svém životě. Myslím si, že základ je něčemu skutečně věřit a dokázat si ve své mysli promítnout, jak by to chtěl. V podstatě je to forma jakési objednávky. „Já si přeju, aby…“ Ale myslím si, že je potřeba, aby to člověk myslel vždycky úplně poctivě a upřímně. To znamená, že ve chvíli, kdy jsem se do tohohle pustil, tak přestože to mělo samozřejmě spoustu nesnází a překážek, které jsou na každém kroku a v každém odvětví, tak to bylo v podstatě jisté požehnání. Najednou se přes všechny skepse ukazovalo, že to funguje. Zkrátka za tím člověk jenom musí jít a věřit tomu. Na začátku se objevovaly hlasy: „Proboha, co tady chceš dělat v tomhle kraji ‚uraňáků‘, tady to nikoho nezajímá. Lidi prostě nebudou chodit.“ A teprve samotná praxe ukázala, že je to jinak.

Co je cílem tvé práce?

Základem je, že mi to přináší radost a nějaké naplnění. Já jsem na začátku toho rozhovoru řekl, že věřím, že to má smysl. A ukazuje se, že když pak člověk vidí ty naplněné kostely nebo ty šťastné lidi, kteří jsou nějakým způsobem o něco obohaceni, že to opravdu smysl má. Začal jsem to dělat kvůli sobě, abych si něco dokázal. Časem jsem si pak ale uvědomil, že to má mnohem větší rozměr a že je to nějaká hodnota, kterou předáváme společnosti. Vlastně tím zakládáme nějakou tradici, která může být do budoucna předána. Ve chvíli, kdy jsem se oženil a nejednou jsem měl děti, jsem si také uvědomil, že to má vlastně ještě další význam a to je: že necháme něco našim dětem, že vybudujeme něco, co můžeme dál předávat. No a pak člověku dochází, až ve chvíli, kdy se to rozvíjí, že další smysl je i v tom, že ukazujeme krásu regionu, že taky ukazujeme architektonické památky, přírodní krásy a vlastně tím také pomáháme rozvíjet turistický ruch. V posledních letech ještě, protože jsme překročili hranice a festival je i v Německu, zjišťuji, že je hrozně fajn začít komunikovat s blízkými sousedy a že neexistuje hranice, protože muzika dokáže opravdu lidi stmelit, aniž by člověk musel rozumět.

Jaký máš názor na český vzdělávací systém?

Z vlastní zkušenosti mohu říct, že to co mi chybělo, když jsem studoval já, bylo uvádění věcí v širší kontext. Vidím i na svých vlastních dětech, které teď chodí do základní školy, že věc kontextů a souvislostí je strašně důležitá. V době, kdy jsem já studoval, musel člověk objevovat věci, které mohly být řečeny úplně jednoduše a stačilo onu souvislost jenom jakoby ukázat a hned by to člověk lépe pochopil. Myslím, že má školství ještě obrovské rezervy. Vzdělání je ale pro společnost naprostou alfou a omegou. Už jen proto, aby si člověk dokázal uvědomit, v jaké společnosti žije a co ji historicky tvořilo. Myslím, že všeobecný rozhled je opravdu důležitý.

Jak dokážeš všechno časově skloubit?

Dřív jsem byl schopen pořádat festival tím stylem, že jsem chodil spát ve dvě ve tři ráno. Dělal jsem do noci. Koncertoval jsem, do toho jsem také dělal ředitele kulturního domu v České Lípě, byl jsem stále členem Schola Gregoriana Pragensis a do toho jsem dělal festival. Bylo toho skutečně moc. To se ale samozřejmě později změnilo. Člověk totiž časem zjistí, že by si měl dobře rozmýšlet, do čeho tu energii vloží a kde ji plýtvá. Po pěti letech jsem si uvědomil, že jestli se mám něčemu plně věnovat, tak to musím dělat opravdu s nasazením, takže zvítězila Lípa Musica.

Co máš na své práci nejraději?

Na své práci mám nejraději, že dělám to, co miluji. To znamená, že já jsem z těch šťastných lidí, kteří nechodí „do práce“, ale dělají svůj koníček. Samozřejmě je to někdy těžké, člověk je vyždímaný a říká si: „Jak dlouho to ještě vydržím?“ Což si myslím, je normální úplně ve všem. Ale nejradši mám asi na té práci to „splnění si snů“. Festival totiž vzniká tak, že se sejde umělecká rada tvořená čtyřmi různými lidmi, kteří se vyznají v klasické hudbě nebo i v jiných žánrech a dají na stůl své sny. V podstatě je to pak taková kuchyně, kde vybíráme ty nejhezčí nápady a ty nejlepší interprety z Evropy, které pak zasazujeme do různých prostor, kde by koncerty mohly znít. Já jsem vlastně takový obchodník se sny. Jdu pak totiž s těmi sny za partnery a musím jim předat tu svou emoci a nadšení, aby zrovna tohle podpořili. Když se tohle celé udá, tak pak přijde ono naplnění snů a to mám na tom právě nejradši. To, jak potom chodíte na všechny ty koncerty a zjišťujete, že to opravdu funguje. V podstatě si takhle každoročně plníme sny.

Jaký máš postoj k překážkám?

No jednoznačně jsou tady proto, abychom se posunuli dál.

Co považuješ za největší úspěch (ať už osobní nebo v rámci festivalu)?

Za největší úspěch považuji každý ročník, který se uskuteční. Nepřestávám děkovat za to, že mám možnost dělat právě tuhle práci. Za největší úspěch považuji, že to není pouze nějaká fikce, ale že jsou ty koncerty naplněné. Asi nejvíc jsem pyšný na to, že mám rodinu a zázemí, které mi umožňuje dělat tuhle práci. A ještě bych asi dodal jednu věc. Také mám obrovskou radost z toho, že festival nejsem jenom já, ale že je to třeba dalších dvacet lidí, kteří spolu jsou rádi a jsou neskutečně pyšní na to, že jsme schopni něco takového společně tvořit.

Co bys doporučil lidem, kteří chtějí začít podnikat?

Po těch zkušenostech, které mám, jsem přesvědčen, že neexistuje věc, kterou by člověk nedokázal. A myslím si, že pro každého, kdo začíná, je klíčem k úspěchu, aby měl dobře rozmyšleno, co chce dělat a jaký je jeho cíl. Aby měl v hlavě určitým způsobem rozplánováno, jak by to mělo vypadat za několik let. Pak tomu musí věřit. Ale ne věřit tomu, takovým způsobem, že si řekne „ano, věřím“, ale věřit prostě celým tím srdcem nebo celou svou duší. Prostě být přesvědčen o tom, že takhle to chce. Podle mě neexistuje žádná věc, která by nešla dokázat.

Jaké jsou tvé další sny a vize?

Já bych řekl, že tím největším snem je, aby člověk (ve chvíli kdy už bude starý a nebude mít sílu) měl možnost někomu předat to, co budoval pro společnost nebo pro to svoje město. Úplně nejzákladnější je, aby společnost vydržela a byla zdravá. Takže mým největším snem je, aby se všechny ty krize, kterými společnost prochází, vyřešily, a aby mohla společnost dál svobodně a demokraticky fungovat. Myslím, že když tohle bude, tak se pak bude dařit všem odvětvím.

http://www.lipamusica.cz/
http://www.lipamusica.cz/sites/default/files/galerie/1763/4788.jpg
http://www.lipamusica.cz/sites/default/files/_mg_2649.jpg
http://www.lipamusica.cz/sites/default/files/galerie/1763/4801.jpg
http://www.lipamusica.cz/sites/default/files/galerie/1745/4649.jpg
http://jablonecky.denik.cz/galerie/foto.html?mm=cl-martin-prokes-reditel-festival-lipa-musica-hudba-15&s=7

Inzerce