Založil vlastní nakladatelství, které jako první v České Republice začalo prodávat E-booky. Ač sám o sobě tvrdí, že je nesmělý, napsal úspěšnou knihu, která se podrobně zaměřuje na předvztahovou komunikaci. Jaký je příběh Tomáše Baránka, zakladatele nakladatelství JanMelvil Publishing? To nám poodkryje v následujících 10 otázkách.

“Představení“, řekněte nám něco o sobě:

Od malička jsem chtěl být spisovatelem a přes značné úsilí se mi to zatím nepodařilo. Napsal jsem sice 360stránkovou knihu, dokonce úspěšnou, ale za spisovatele se kvůli příručce o seznamování nepovažuji. A naopak: aniž bych po tom vyloženě toužil, vydávám knihy jiných autorů – a jsem tomu rád. Baví mě pomáhat jim na český trh, učí mě to pokoře k erudici autorů a samozřejmě věřím, že naše knihy lidem pomáhají lépe se orientovat v sobě samých i ve světě. Mám tři děti, krásnou a chytrou ženu, psa a malý blog.

To co děláte, začalo jako spontánní nápad nebo jste se k tomu postupem času dopracoval?

Obojí. Kolem knih a publikování se motám odjakživa. Máma je knižní ilustrátorka a snad i proto bylo už od dětství mým snem pomáhat tištěnému slovu na svět. To, jakou konkrétní podobu na sebe tento sen v průběhu času bral a bere (časopisy, vlastní kniha, knihy jiných, blog apod.), je ale výsledkem souhry okolností a mnohdy nahodilých setkání s nejdůležitějšími lidmi mého života.

Jaké byly Vaše začátky?

Řekl bych to takto: je lehké mít nápady – ale těžké z nich vybrat ten pravý. A nejtěžší je vytrvat u něj, i když začnete mít pocit, že to nebyla šťastná volba. Když se nad tím tak zamýšlím, nevzpomínám na jedinou činnost kromě snění, která by mi šla lehce a sama od sebe. U některých činností jsem ale z různých důvodů nakonec setrval déle a ono mi to zůstalo…

Jaká vlastnost, znalost nebo schopnost byla klíčová pro Váš úspěch?

Myslím, že je to kombinace potřeby vyniknout z průměru, perfekcionalismu a jisté zarputilosti při dosahování cíle.

Jaké vzdělání jste získal a jaký je Váš názor na tradiční vzdělávací systém?

Jsem informatik s magisterským titulem z brněnské MU. Tradiční vzdělávací systém má možná spoustu slabin, ale pořád jej považuji za základní pilíř vzdělávání. Podle mě jeho smyslem není jen vložit znalosti do hlavy studenta, ale prostě jej naučit vytrvalosti i tváří v tvář pocitu marnosti či nekonečnosti, přimět jej poznat své možnosti, naučit jej kriticky myslet a chápat role. Kromě toho, je to tak trochu odložený „skutečný život“ :).

Jaký je podle vás rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným člověkem?

Otázka má dvě roviny: vnímání úspěchu z pohledu druhých a vlastní úspěch vnímaný sebou samým. V první rovině může být úspěšný kdekdo – např. movitý podnikatel – ač se mu třeba kvůli práci rozpadla rodina, podlomilo zdraví a trpí depresemi. Takže ten skutečný úspěch zvenčí nepoznáte. Tím se dostáváme k druhé rovině: pokud sama sebe nevnímáte jako víceméně úspěšného člověka, je to neúspěch nezávisle na tom, co si myslí druzí. Úspěch je pro mě tedy schopnost být přiměřeně spokojený za všech okolností, mít spíše růstové myšlení, které bere chyby jako výzvu ke zlepšení, ne jako známku životního selhání.

Co byste udělal jinak, kdybyste začínal znovu od nuly?

Asi bych nejdřív cestoval a pak teprve začal podnikat. Jinak nic.

Nepřipadáte si oddělený od průměrné společnosti v důsledku Vašeho úspěchu?

No zas tak velkým „vnějším“ úspěchem netrpím, abych měl pocit, že mě to brání být v kontaktu s lidmi kolem. V jisté vnitřní izolaci si občas ale připadám už od základní školy, ale ne že bych byl nějaký úspěšnější, lepší či chytřejší. Spíše jsem vždy byl takový zasněný, introvertní a roztržitý, a to mi (někdy bohužel) zůstalo…“

Jaký postoj zaujímáte k překážkám?

Překážky nenávidím, ale dnes už je vesměs beru jako příležitost. Je to klišé? Vůbec! Mohl bych říct, že jsem je celý život bral jako výzvu. Jenže to bych ze sebe dělal něco, co nejsem. Spousta překážek mě okamžitě odradila. Spadl jsem v 15 letech ze skejtu a už jsem na něj nestoupl. Děvčata mě moulu nechtěla, dlouho jsem se tím užíral. A v podsatě to byly právě první kritiky mých povídek z řad lidí/čtenářů mimo rodinný kruh, které mě zdrtily natolik, že jsem nakonec od rozvoje svých literárních schopností úplně utekl a začal dělat něco jiného… Po mnoha pokusech a omylech je můj postoj k překážkám v mých 44 letech tolerantní: překážko, rád tě nemám, ale když už jsi tu, pojďme na věc, ať je to rychle za náma.

Odkud čerpáte inspiraci a máte nějakého hrdinu/vzor?

Nemám jednoho vzora či vzoryni. Je to spíše taková mozaika, tu a tam dokonce složená z fiktivních postav filmů či seriálů. No co už. V průběhu života mě ale inspirovala spousta lidí, ať už osobně, či skrze knihy a média – často třeba jen v nějakém úzkém aspektu. Mezi ty z osobní sféry patří například můj bývalý společník, podnikatel a publicista Jirka Hlavenka, od něhož jsem se učil psát a podnikat, můj stávající společník Vítek Šebor, nebo taky třeba moje žena Kateřina: její neobyčejně pronikavý (a praktický) úsudek na spoustu věcí mě ohromuje a drží nohama na zemi.

Jaké jsou Vaše další sny a vize?

Patřím ke generaci, která prožila dětství za studené války. Chodili jsme na branná cvičení s plynovými maskami, pouštěli nám armádní filmy typu „Den poté“ a já vyrůstal v hrůze, že přijde třetí světová. Za většinou těchto nepříjemných prožitků stojí mocichtiví lidé, kteří manipulují ty, kteří se manipulovat nechají. V de-javu, které dnes zažívám, nemůžu mít jiný sen a vizi, než to, že budu dělat vše proto, ať mé děti nemusejí prožívat totéž, co jsem prožíval já – nebo něco horšího. S mými omezenými možnostmi to znamená: dál budu skrze naše autory a knihy přinášet klíčové informace, které jsou pokud možno co nejvíc podložené fakty (a ne dojmy)a vedou tak k lepšímu poznání světa kolem nás i nás samotných.

Tomášovi děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů v dosahování dalších cílů. Můžeme mu v této věci být všichni nápomocní, a to tím, že se začneme snažit porozumět věcem které se dějí okolo nás, ale i nám samotným. Ne nadarmo se říká, že pokud chcete poznat lidstvo, musíte začít u člověka. Tak proč nezačít u sebe? Snažme se plně naplnit svůj potenciál, čtěme správné knihy, dělejme správné věci a snažme se k podobnému chování inspirovat i své okolí, přátele, svou rodinu a všechny, které poznáte!

http://lifehacky.cz/
https://about.me/tomasbaranek
https://www.melvil.cz/

Inzerce