Adéla a Hanka, matka a dcera Vám poví příběh o cestě za svým snem a stvořením jedinečného diáře. Adéla je koučka, která ráda směřuje lidi správným směrem, podporuje a pomáhá Hance, která je na mateřské dovolené, a protože nechce zahálet, tak se vrhla do vlastního podnikání.

Jak to vzniklo a co Vás dovedlo až sem?

Hanka: Všechno to začalo asi tak, že jsem se ocitla v situaci, kdy pro mě byl ideální čas, začít s vlastním projektem. Byla jsem těhotná, skončila jsem ve škole a nebylo pro mě moc reálné, že bych si našla práci na “dobu určitou”, tedy do porodu. Mamka má firmu zaměřenou na personální management. Začala jsem jí ve firmě pomáhat, spolupráce nás bavila a rozhodly jsme se, že se pustíme do něčeho společně. Mamčina firma je zaměřená především na firmy a já jsem se chtěla soustředit spíš na koncového zákazníka. Už dřív jsem hodně bojovala s tím, že jsem si neuměla moc dobře zorganizovat čas na všechny projekty, do kterých jsem se po hlavě pouštěla. Přitom mě plánování a organizování hodně bavilo. Před dvěma roky, kdy vznikl nápad Life Designeru, byly na našem trhu pouze klasické diáře, které mi moc nevyhovovaly a pro organizaci moc návodné nebyly. A protože jsme s mamkou o diářích a různých organizačních vychytávkách často mluvily a měly jsme spoustu nápadů, začaly jsme se zabývat otázkou diářů na míru. Po bližším prozkoumání trhu jsem zjistila, že například v USA je trh s nejrůznějšími diáři velmi rozvinutý. Tak jsme si řekly, že když to funguje tam, proč by to nemohlo fungovat u nás. U nás se totiž podobné diáře, které jsem našla v zahraničí, koupit nedaly.
Adéla: Můj přístup ke vzniku byl trochu odlišný. Líbila se mi možnost mít pro své klienty na koučink průvodce a nástroj pro některé oblasti, které spolu řešíme. Často ode mne dostávaly na doma otázky na zamyšlení a tak vznikl i pracovní sešit k osobnímu rozvoji, který přikládáme k našemu diáři. Nazvaly jsme ho Průvodce na cestě za svou vizí. Kromě toho si myslím, že pro diáře a plánování máme určité rodinné predispozice. Po našich předcích jsem zdědily jak systematičnost, tak smysl pro umění. Takže spojení kreativní stránky s analytickou pro nás bylo přirozené.

Co byla nejtěžší část při vývoji?

Adéla: Všechno trvalo mnohem déle, než jsme si představovaly. Chtěly jsme mít diáře hotové už v květnu, ale byly jsme nakonec rády, když jsme je dokončily v listopadu.
Hanka: Nejnáročnější byla rozhodně výroba, jelikož diář je vázaný diskovou vazbou, a tuto vazbu tady nikdo nevyrábí, takže si komponenty necháváme dovážet z Ameriky.
Adéla: Teď je pro nás zásadní téma, jak desky a papíry perforovat a kompletovat strojově. V současné době papíry děrujeme ručně. Jelikož jsme nevěděly, jaký bude o diáře zájem, tak jsme vyhodnotily, že do určité várky to pro nás bude levnější cesta, než si pořizovat strojovou raznici.

Takže to razíte po stránce?

Hanka: Ne doslovně, ale máme obyčejné raznice, které si může pořídit každý a do jedné se vejde asi sedm listů, takže to žádné terno není. Je to poměrně dost práce a před Vánoci to vyšlo tak, že jsme měly ze startovače objednaných 200 diářů a musely jsme je během 5 dnů vypravit.
Adéla: Navíc se toho poměrně dost nakupilo. Musely jsme neplánovaně leštit desky, rozjížděly jsme e-shop, vystavovaly doklady, zaváděly jsme do něj produkty, apod.

Dokážu si představit, že vztah matka a dcera může s sebou nést nějaké překážky. Objevila se mezi Vámi nějaká neshoda?

Hanka: Samozřejmě existují věci, na které máme rozdílné názory. Spoustu neshod je daných většinou generačně. Hodně jsme diskutovaly obal, kde jsme se zasekly na dlouho. Najít kompromis vzhledu, který bude vyhovovat lidem, kterým je 45 nebo 25, nebylo úplně jednoduchý. Pro nás to byl velmi bolestivý proces, měli jsme spoustu návrhů, ale žádný nebyl podle našich představ. Mamka něco navrhla a z mého pohledu mi to přišlo někdy až nevkusný. Naopak jí se zase nelíbily moje návrhy, o kterých jsem si myslela, že jsou teď trendy.
Adéla: Nakonec jsme vybraly ruční malbu prolnutím dvou barev. Někomu to může připadat jako šmouha, ale finální podobu jsme ladily s grafikem Martinem Rytychem skoro měsíc. Proto bychom mu chtěly poděkovat, jelikož přispěl cennými radami nejen ohledně vizuálu.
Hanka: Celkově ten proces než jsme se dostaly až k malbě byl velmi zdlouhavý, ale jsem hrozně ráda, že jsme se tou náročností nenechaly odradit, protože z výsledku jsme obě nadšené a máme na vzhled diáře velmi kladné ohlasy.

Co Vás nejvíce překvapilo nebo nadchlo? Co byl ten drive dotáhnout to do konce?

Adéla: Pro mě hodně znamená spolupráce s mojí dcerou Hankou. Jednak mě naše společná práce těší a jsem ráda, že jí můžu předávat svoje zkušenosti a naopak se učit od ní. Důležité pro mě je i to, že vytvářím něco, co vychází ze mě, do čeho dávám svoji duši a energii a můžu to dál předávat lidem. Celý život jsem poskytovala lidem nějakou službu, a teď si užívám, že vytvářím něco hmotného. Chtěly jsme dát lidem do ruky nástroj, který pro ně bude užitečný a zároveň krásný, což si myslím, že se nám podařilo.
Hanka: Společná práce a to, že člověk na to není sám a ve špatných chvílích se vzájemně může podpořit, je podle mě extrémně důležité. V životě jsem měla hodně nápadů, co jsem chtěla realizovat, ale nikdy jsem to nedotáhla do konce, především proto, že jsem na to byla sama.

Čím se diář liší od ostatních?

Hanka: Za prvé disková vazba není na našem trhu zatím běžná. A právě díky ní si můžete listy jednoduše uspořádat podle sebe, což moc diářů neumožňuje. A druhou podstatnou vlastností je zaměření na osobní rozvoj.
Adéla: Tu jedinečnost diáře tvoří vlastně kombinace obou vlastností, tedy osobního rozvoje a možnosti výměny listů, která poskytuje uživateli velkou míru personalizace. To znamená, že v diáři můžete nosit kalendárium třeba jen na čtvrt roku, a k tomu si můžete přikoupit listy na poznámky, nápady, nejrůznější evidence, atd. (pozn. redakce: co všechno si můžete do diáře dát, najdete na www.mylifedesigner.cz). Navíc je vše spojeno s průvodcem, neboli pracovním sešitem, který člověku také napomáhá k osobnímu rozvoji.

Dokážete specifikovat pro koho je určený?

Hanka: Já si myslím, že primárně je určený pro lidi, kteří mají rádi ve věcech pořádek, a kteří si rádi zapíší každou svou myšlenku a nápad.
Adéla: Ano, ale také může být naopak i pro lidi, kteří plánovat neumí a potřebují nějakou pomůcku, která je naučí řídit svůj čas. Náš diář je pro každého, kdo na sobě chce pracovat. Z naší zkušenosti pak diář oceňují více ženy.

Kde vidíte svůj diář v budoucnosti? Máte nějakou vizi?

Hanka: My máme právě tak velkou vizi, že vůbec nevíme, kdy to všechno budeme dělat. Jednak chceme lidem nabídnout větší výběr kalendárií například řádkové kalendárium nebo listy, které jsou zaměřeny na sledování stravy nebo cvičení.
Adéla: Všechno je ještě ve stádiu, kdy se rozmýšlíme, jak to uchopit. Také nás napadlo rozšíření motivační části, která by se zaměřovala především na firmy. Chtěly bychom vytvořit další produkty jako jsou nástěnky, organizéry nebo šanony. Ale zatím nevíme, jestli se chceme rozrůstat do šířky nebo zůstat pouze u diářů a kalendárií a expandovat do zahraničí. Každý další produkt totiž znamená skladovou zásobu, která zpravidla bývá nákladná. Vše záleží na tom, jak velká a specifická bude skupina uživatelů.
Hanka: Zároveň nyní připravujeme workshopy o time-managementu a o cestě za svou vizí.
Adéla: Existuje zde spousta námětů, proto se ještě musíme rozhodnout, jakou cestou se vydáme.

Jaká je Vaše oblíbená kniha?

Hanka: Z dětství si nesu jako oblíbenou knihu Malého prince od Exupéryho. V posledních letech mě ale hodně nadchly například knihy od Patrika Hartla, a také se řadím mezi milovníky ságy Písně Ledu a Ohně od George R. R. Martina.
Adéla: Napadly mě knížky od Malcolma Gladwella, který napsal například Bod Zlomu. Dává do souvislosti většinou sociologické jevy s různými historickými událostmi apod. Moc ráda mám také Alchymistu od Paula Coelho.

Co byste poradili lidem, kteří mají plno nápadů, ale bojí se začít?

Hanka: Já bych jim poradila, aby takoví lidé začali nejprve něco tvořit na úkor svého volného času a neobětovali tomu na začátku své zaměstnání a stabilní příjem. Další věc je, aby lidé měli v někom podporu, s někým to minimálně konzultovali. Ideálně se do toho s někým pustili.
Adéla: S tím souhlasím, je důležité mít vybudované vlastní zázemí a vlastní zdroj příjmu, tak aby to člověka nepoložilo. Také jiné úhly pohledu od různých lidí vám pomohou se orientovat. Začátky bývají mnohem zdlouhavější než si člověk dokáže představit.
Hanka: A taky náročnější. Kolikrát si říkám, kdyby mi někdo řekl, že to bude takhle náročné, tak nevím, jestli bych se do toho pouštěla.
Adéla: Ještě, že jsme to nevěděly.
Hanka: Všechno je to jen o překonávání výzev. Nás to baví a užíváme si to. Nicméně leckdo by tím mohl být zaskočený.
Adéla: Ve výsledku nám pomohla velká spousta lidí, kteří za to mnoho nechtěli. A jich si opravdu moc ceníme.

Z rozhovoru odcházím naplněna pozitivní energií a jsem velmi ráda, že jsem se s Adélou i Hankou mohla setkat. Věřím, že spoustu lidem jejich diář pomůže naplnit jejich cíle a vize. Děkujeme za inspirující rozhovor.

Rozvor byl pořízen 14.2.2018

Inzerce