Markéta si splnila svůj sen a její práce je i jejím koníčkem. Je pokorná a přesto do své práce vnáší hodně ze svého nitra. Je něžná a křehká, jako její dorty a výrobky, které vás vždycky něčím novým ohromí. Markéta nikdy nesedí s rukama v klíně, její práce ji naplňuje a baví. Je hodná, milá a vstřícná. Ale taky pevná a zásadová. Svědomitá a pečlivá a to se vždy odráží na jejích výrobcích, kterými vždy potěší ty, kteří si u ní objednali.

Přesně tak vidí Markétu Sukupovou její dlouholetá kamarádka Martina a i na mě působila takovým dojmem. Pojďme se podívat na ženu, která si splnila svůj sen a nechme se inspirovat!

Přinášíme Vám dalších 10 otázek s Markétou a jejími Úžasnými dorty!

To co děláte, začalo jako spontánní nápad nebo jste se k tomu postupem času dopracovala?
Spontánní nápad to v žádném případě nebyl. Byla to několikaletá cesta, která mě nakonec dovedla až sem. Začalo to vlastně úplně nenápadně. Můj první dort jsem upekla dcerce Terezce k prvním narozeninám. Tenkrát to bylo proto, že jsem měla konkrétní představu, jak by měl dort vypadat, ale bohužel neznala jsem nikoho, kdo by mi ho vytvořil. Rozhodla jsem se do toho pustit sama. K druhým narozeninám to byl další dort, a pak pomalu za mnou začaly chodit kamarádky a chtěly dorty pro své děti, pak kamarádky kamarádek a ani nevím jak, byla jsem v kolotoči pečení, zdobení a modelování. Uvědomila jsem si, že ke svému životu potřebuji kreativní práci, kde můžu popustit uzdu své fantazii a v dortech jsem se našla. Došlo mi, že v kanceláři, ve které jsem od maturity na střední škole pracovala, jsem vlastně nešťastná, že vytvářím jen hromady papírů a to mě vůbec nenaplňovalo a tak nějak vnitřně jsem cítila, že tam ztrácím čas a něco mi uniká. Postupem času jsem začala uvažovat, jestli dorty nebudou pro mě ta správná cesta, kterou se dát. A tenkrát moje srdce zvítězilo nad hlavou a rozhodla jsem se dát v zaměstnání výpověď a začít se věnovat mé vášni – dortům.

Jaké byly Vaše začátky?
Popravdě těžké (smích). Všechny začátky takové jsou, ale bez toho to nejde. Protože jsem samouk, na vše jsem si musela přijít sama. Často to bylo metodou pokus – omyl (smích).

Jaká vlastnost, znalost nebo schopnost byla klíčová pro Váš úspěch?
Asi to byla pečlivost a smysl pro detail. Tyto vlastnosti mám velmi silně vyvinuté a toto moje „puntičkářství“ se asi projevuje i na mé práci. Možná i to, že se svou práci snažím dělat poctivě, s láskou a nic neošidit.

Jaké vzdělání jste získala a jaký je Váš názor na tradiční vzdělávací systém?

Vystudovala jsem Střední průmyslovou školu, obor Management v elektrotechnice. Čili naprostý opak toho, co teď dělám. Pak jsem 11 let pracovala v kanceláři, kde mě to sice vůbec nebavilo, ale načerpala jsem tam velké množství zkušeností, za které jsem vděčná, protože toto všechno mi teď pomáhá v podnikání. Spoustu věcí (no abych byla přesná všechno) ohledně účetnictví, evidence atd. si dělám sama. Já vždycky říkám, že cokoli člověk umí, je mu k dobru a v životě se mu to jednou bude hodit, i když to tak zprvu vůbec nevypadá. Co se týká vzdělávacího systému tady u nás, tak abych pravdu řekla, mám pocit, že konkrétně u cukrařiny je to celkem špatné. Mám pocit, že v dětech není dostatečně podporovaná kreativita, jsou nuceny učit se zastaralé technologie atd. Jsem si jistá, že spoustu studentů to otráví, odradí a ve finále se tomuto oboru nevěnují a to je velká škoda, protože i když je to velká dřina, je to krásná práce. Beru to podle sebe, já kdybych absolvovala nějakou odbornou školu tak jak je momentálně osnovami nastavená, zcela určitě bych dnes dorty nepekla… Vždyť většina těch nejšikovnějších cukrářek má vzdělání úplně mimo obor, a dortům se začaly věnovat jako koníčku. A přitom by stačilo docela málo. Dnes jsou obrovské možnosti, jak by bylo možné mladé motivovat, učit je novým trendům, … Mám obavu, že to se ale v dohledné době moc nezmění, systém výuky a vzdělávání je bohužel nastavený úplně jinak.

Jaký je podle vás rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným člověkem?

Toto je velmi těžká otázka. Řekla bych, že úspěšný člověk si jde za svým, plní si své sny a plány i přes to, že mu jiní „podkopávají“ nohy, dělá svou práci rád a naplno, dokáže se poučit z chyb, má jistou dávku sebereflexe. Neúspěšný člověk jen hledá důvody a výmluvy proč TO nejde, proč TO nemůže překonat. Je líný hledat možnosti a řešení, vidí vinu ve všech ostatních jen ne sám v sobě.

Co byste udělala jinak, kdybyste začínala znovu od nuly?

Asi nic. Nelituji ničeho a myslím, že bych všechno udělala stejně.

Nepřipadáte si oddělená od průměrné společnosti v důsledku Vašeho úspěchu?
Co je to průměrná společnost? A nadprůměrná? Podprůměrná? Kdo do ní patří? Nikdy mě ani nenapadlo, abych takto někoho hodnotila a někam škatulkovala. A už vůbec ne samu sebe. Nemám pocit, že bych byla nějak úspěšná! To, že se mi párkrát možná něco povedlo, vůbec nic neznamená! Pro mě je nejdůležitější, dělat svou práci jak nejlíp umím, aby udělala radost a potěšila i druhé lidi. Mám obrovské štěstí, že mám kolem sebe spoustu skvělých a úžasných lidí, kteří mají rádi mě a já je. A to je vlastně odpověď na Vaši otázku: od žádné společnosti se necítím a nikdy jsem se necítila oddělená.

Jaký postoj zaujímáte k překážkám?
Překážky jsou moc důležité, protože nás udržují v pozoru. A já jsem za ně vděčná! Ačkoliv mi někdy hodně ztěžují život a někdy (no, skoro vždycky) mám pocit, že to prostě nezvládnu, někdy mi něco vezme, někdy mi dá víc než bych řekla, ale každá překážka je zkušenost a posune mě dál.

Odkud čerpáte inspiraci a máte nějakého hrdinu/vzor?
Inspirace je všude kolem, v přírodě, módě, stačí se jenom dívat a ono vždycky něco cinkne do oka, většinou jsou to maličkosti a detaily, a mě pak v hlavě hned naskočí, jak by se to dalo použít na dort nebo nějaký jiný můj výrobek nebo projekt. A vzor? Je těžké říct jedno jméno. Obdivuji spoustu lidí, kteří svou pílí a odhodláním něčeho dosáhli, šli si za svým i přes překážky. Nesmírně si vážím těch, kteří svou práci dělají poctivě a srdcem. To je totiž strašně důležité a na výsledku je to vždycky velmi poznat. Toto je pak ta „přidaná hodnota“, která se nedá vyvážit penězi, obratem nebo něčím takovým.


Jaké jsou Vaše další sny a vize?
Snů mám spoustu, ale pššt, ty se nesmí prozrazovat, protože pak by se mi nesplnily. Některé sny si doufám splním sama a jinak se nechám překvapit co mi život a osud přinese.

Děkuji Markétě za rozhovor a přeji mnoho úspěchů v plnění jejího snu!

Inzerce