Chcete poznávat svět? Máte našetřeno? Vyhráli jste v loterii nebo zdědili miliony od tety z Ameriky? Ne? Filip Mayer prozradí, jak můžete doputovat na nejsevernější cíp Dánska s tisícovkou v kapse.

V dnešním rozhovoru Vám představím Filipa Mayera. A proč je dnešní rozhovor právě o něm? Je nezastavitelný. Žádná překážka pro něj není překážkou, ale výzvou nebo ponaučením. Nejspíš také díky svému přístupu a pohledu na svět podniká už od 19 let. Proč dále by pro Vás měl být inspirací? Rozhodně proto, že může mnoho předat. Je to student posledního ročníku VŠE, zakladatel a předseda neziskové organizace United Business Club a zakladatel Deníku dobrodruha. Do toho všeho ještě pracuje jako strategický konzultant pro Pražskou čokoládu s.r.o. a nedávno založil společnost Kangelo – your travelling diary. A co je podle Filipa v podnikání nejdůležitější? Je to komunita. Podpora od příznivců, kterým se líbí, co dělá. Rád se seznamuje s novými lidmi a vždycky pomůže.

Proč ses rozhodl cestovat?

Minulý rok se stala spousta věcí. Neměl jsem žádné závazky, protože jsem se všemi najednou skončil. Prodal jsem firmu, skončil jsem s fotbalem a ukončil se mi vztah. Proto jsem mohl jen tak vyrazit pryč a dělat co jsem chtěl. Nebyl jsem ničím vázaný. Odjel jsem na trip po Emirátech, Srí Lance a Indii. Jsem rád, že jsem to udělal.

Tato cesta byla spontánní nebo jsi to měl naplánované?

Původně jsem měl jiné plány, chtěl jsem pokračovat ve firmě, dál hrát fotbal. Řekl jsem si ale, že chci vyjet do zahraničí. Jsem extrovert, nikdy jsem nebyl sám, nikdy jsem necestoval sám a nezkusil jsem to. Chtěl jsem to pokořit a bylo to jedno z mých nejlepších rozhodnutí v životě. Poznal jsem na cestách spoustu úžasných lidí.

Kam jsi naposledy cestoval? Proč ses vydal právě na tuto cestu?

Naposledy jsem byl v Izraeli a v Palestině. Sehnal jsem pro mě, bráchu a dva další přátele letenky a prostě jsme odletěli. Na místě jsme si půjčili auto, já jsem naplánoval cestu a projeli jsme obě země. Člověk si musí dávat pozor, ale nesmí se bát. Většina lidí ti chce pomoci. Hodně silně se zajímám o buddhismus. Buddhismus je spíš životní styl než náboženství. Ukazuje, co by člověk měl a co by neměl dělat. Ukazuje spíš takovou tu filozofickou cestu, kudy by měl jít. Původně jsem chtěl odjet na Srí Lanku třeba na dva týdny jen meditovat. V dnešním světě nikdo na nic nevěří. Každý říká, že věří v sebe. Pro mě jsou to ale jen řeči. Každý věří v sebe, ale není tam nic víc. Lidéjsou zmatení, žijí ve stresu, nemají svou cestu, a nebo ji ani nepotřebují.

Kde se ti líbilo nejvíc?

V Thajsku v džungli. Bylo to super. Sehnali jsme průvodce, který s námi v té džungli strávil dva dny. Spali jsme v bungalovech a večer pili rýžovou vodku. Mám odtamtud skvělý gurmánský zážitek. Náš průvodce s sebou do batohu vzal rýži a syrové maso. V džungli pak rozdělal ohníček a usekl kus bambusu. Do něj nasypal rýži a zamířil s ní k potoku, kde do něj přilil ještě vodu. Jednoduše pak na tom ohni v bambusu rýži uvařil. Bambus potom rozsekl a rýži, která byla obalená v průhledném váčku, nakrájel na kousky. Bylo to celé jedlé a chutnalo to skvěle.

Jaké země jsi už procestoval?

Nepočítal jsem to, ale bude jich kolem třiceti. V létě, až se vrátíme z Eurotripu, tak jich bude osmdesát. Chceme projet 51 států v Evropě za dva měsíce. Cestovatelskou konferencí a tímto tripem chceme uvést celosvětovou cestovatelskou komunitu Kangelo pro cestovatelské nadšence, která bude vycházet z Deníku dobrodruha.

Co je podle tebe nejtěžší na tom, udělat ten první krok?

Nebát se. Není to tolik o penězích, jak si mnozí myslí. Například já jsem se zúčastnil stopovací soutěže do Dánska. Bylo nás šest párů a museli jsme se tam dostat stopem. Cílem byl nejsevernější cíp Dánska – mys Grenen, kde se na jedné pláži setkává Baltské moře se Severním. Na pláži jsme pak přespali všichni vedle sebe. Poznali jsme skvělé lidi. Strach ze stopování je nesmyslný. Lidé, kteří zastaví, nemají žádné ambice k tomu, aby ti něco udělali. To ty jim sedíš za zády, oni by mohli mít strach.Oni můžou akorát nabourat.

Pamatuješ si, kolik si na tuhle cestu měl peněz?

Bylo to skoro zadarmo. Měli jsme nakoupeno jídlo z obchoďáku za tři stovky a cestou jsem utratil maximálně tisícovku. Máš v hlavě jeden cíl. Musíš dojet tam a zase zpátky. Zkrátka se potřebuješ o sebe postarat, abys přežil. I bez peněz to jde.

Jak ses připravoval na svou cestu, kterou popisuješ v Deníku dobrodruha? Co nejdůležitějšího si před cestou zařizoval?

Koupil jsem si knížku Lonely planet. Jsou to nejlepší cestovatelské knihy vůbec. Můj nejlepší partner na cesty je GoPro. Pořídil jsem si před cestou nové a prakticky všechny fotky a videa mám z něj. Další důležitá věc byla naplánovat podrobně cestu v Indii. Protože jsem tam byl jen krátce, nechtěl jsem ztratit čas. Z těch praktických věcí na cesty určitě doporučuji udělat si cestovatelské pojištění. Já mám ke kartě cestovatelské pojištění na rok a to stojí asi třináct set. Pak jsem také musel zařídit letenky, ty jsem měl koupené pět dní dopředu. Po zakoupení jsem si uvědomil, že potřebuju vízum, načež jsem zjistil, že vyřídit ho trvá i 30 dní a mně zbývalytři dny do odletu (smích). Tak jsem zažádal rychle a ta víza jsem měl do dvou dnů – měl jsem štěstí (smích).

Podle čeho si vybíráš ubytování? Máš zkušenost s ubytováním jako je Airbnb nebo Couchsurfing? Co se ti nejvíce osvědčilo?

Já používám většinou Booking.com, protože tam mám nějaké slevy. S Airbnb mám taky zkušenost. Pro mě samotného je pohodlnější Booking, ale pro větší partu bych klidně zvolil Airbnb. U lidí na „gauči“ jsem už spal také. Pozvali mě k sobě, dali mi večeři. Mám s tím jen dobré zkušenosti. Například v Asii jsou velmi pohostinní.

Co bys doporučil našim čtenářům?

Měli by překonávat strach. Ničeho se nebát. Měli by opustit tu jistotu, kterou člověk má, protože teprve když překoná ten strach a stereotyp, tak to může někam dotáhnout.

Děkuji Filipovi za rozhovor a za celou redakci přejeme mnoho dalších úspěchů a těšíme se na shledanou na Cestovatelské konferenci.

Inzerce