V tomto článku máme skvělou příležitost se podívat na svět z trochu jiného úhlu. Před pár měsíci jsem narazil na slečnu, o které jsem se dozvěděl, že se zabývá dobrovolnickou činností v nemocnici. Po zajímavé diskuzi na toto téma mně napadlo, že by bylo skvělé, kdyby se podělila o to, PROČ se začala věnovat takové aktivitě, CO ji k tomu vedlo a také jakou hodnotu jí to přináší. Věřím, že každý z nás by měl občas ukrojit kus svého času proto, aby mohl udělat správnou věc. Doufám, že Vás tento článek v určitém směru inspiruje a třeba i dodá odvahu někomu pomoct. Přeji příjemné čtení.

„S dobrovolnictvím jsem začala v podstatě kvůli škole. Chtěla jsem studovat psychologii, na kterou se dělají dvoukolové přijímací zkoušky – písemné testy a ústní pohovor. U pohovoru předložíte komisi portfolio, které se skládá z přečtené literatury a praxe, případně dle požadavků školy ještě dalších materiálů. Do praxe můžete zařadit dětské tábory, na kterých jste dělali vedoucí, vedení kroužků v domovech dětí a mládeže či jiných organizací nebo již zmíněné dobrovolnictví. Zkontaktovala jsem tedy děčínskou Slunečnici, která se zaměřuje na lidi s mentálním a zdravotním postižením. Po domluvě s Táňou, která má ve Slunečnici dobrovolníky na starost, jsem si vybrala program Dobré odpoledne, během kterého trávíte čas s mentálně postiženou osobou, a doučování dětí ze sociálně slabších rodin. I když jsem stále hodně vnímala, že to dělám vlastně kvůli škole, tak jsem postupně získávala pohled na svět od lidí, jejichž život byl odlišný od toho mého. Během Dobrého odpoledne jsem byla překvapená, jak mě moje svěřenkyně vřele přijala a radovala se pokaždé, když jsem jí vyzvedla. Radovala se z maličkostí, třeba z kakaa a koblihy. Nebo jsme chodily krmit kachny k rybníku. Při doučování jsem si zase uvědomila, že nejde zase až tolik o výsledky. Občas je dobré si s dítětem jen tak popovídat. Dozvíte se, jak se cítí nebo jaké má sny, v kterých ho v následujících měsících můžete podpořit a ukázat mu cestu. Žijeme ve společnosti plné předsudků a tyto děti jsou souzeny velmi brzy. Má pomoc však musela po roce skončit, protože jsem byla přijata na psychologii a následovalo stěhování do Olomouce.

Fotograf: Libor Teichmann

Po krátkém seznámení s novým školním režimem a s katedrou, jsem se opět pustila do dobrovolničení. Zapsala jsem se do projektu SPOLU, který je určen pro studenty psychologie a spočívá v tom, že dobrovolník dojíždí do předem určené psychiatrické léčebny, ve které mu bude přiděleno oddělení (případně si ho sám zvolí). S psychologem daného oddělení se poté domluví na detailech spolupráce. Dojížděla jsem do léčebny v Kroměříži na psychiatrické ženské oddělení, které je polozavřené. Pacientky, které neměly povolené vycházky, jsem brala ven na procházku. Někdy šla jen jedna, jindy se sešla třeba osmičlenná skupinka. Občas se stalo, že jsem měla jednu pacientku častěji, ale většinou jsem se stále seznamovala s novými. Každá byla také jinak upovídaná – někdy jsem si vyslechla celý životní příběh a někdy to byla jen tichá procházka.

Dalším místem, kde momentálně působím, je fakultní nemocnice v Olomouci. Konkrétně na hemato-onkologické klinice, případně se podílím na jednorázových akcích tohoto dobrovolnického centra (např. malování s dětmi, seniory). Nejdřív jsem si výběrem této kliniky nebyla jistá, ale postupem času zjišťuji, že jsem vybrala správně. Je to místo, které mě zatím asi nejvíc ovlivnilo. Setkávám se tam s lidmi, kteří jsou vděční za každý úsměv a za každou volnou chvilku, kterou jim můžu nabídnout. Hrajeme hry, luštíme křížovky nebo si povídáme.

Do dalších let plánuji další spolupráce a nové projekty. Prozradit můžu třeba spolupráci s organizací Nadání a dovednosti, která pomáhá dětem z dětských domovů s přípravou na život po odchodu z dětského domova.“

– Tereza Podávková

My velmi děkujeme Terce za inspirativní příklad a skvěle sepsaný článek. Doufám, že Vás tento příběh inspiroval ke správným věcem a poznání života z jiného úhlu. Pokaždé, když uděláme správnou věc, počítá se to. Ať už někomu otevřeme dveře nebo bojujeme s hladomorem ve světě, sbíráme své životní body.

Inzerce