Umět si udělat legraci sám ze sebe a bavit se životem je asi jeden z nejdůležitějších klíčů ke štěstí jaké můžeme mít. Dnes bychom si rádi připomněli velkou osobnost dějin české literatury Jana Wericha, který je dokonalým příkladem někoho, kdo se ve svém životě dokázal bavit i přes mnoho nepříjemností, které ho potkali.

 

Jan Křtitel František Serafínský Werich se narodil v Praze roku 1905. Vyrůstal v rodině úředníka První české vzájemné pojišťovny. Studoval na Pražském gymnáziu, kde se spřátelil se svým pozdějším celoživotním spolupracovníkem Jiřím Voskovcem. Poté studoval práva na Karlově univerzitě, kterou ale nedokončil, aby se mohl už natrvalo věnovat divadelní činnosti.

„Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.“

Již ve 22 letech složili s Jiřím Voskovcem své první studentské divadelní představení, které předvedli na jevišti Umělecké besedy v Praze. Pro velký úspěch se hra hrála i pod firmou Osvobozeného divadla založeného roku 1925, kde Werich a Voskovec působili od roku 1929 jako autorsko-herecká dvojice. Jan Werich spolu s Voskovcem a hudebníkem Jaroslavem Ježkem tak měli možnost bavit a zároveň vzdělávat společnost v „oboru život“ velmi novým typem hudebně-dramatického žánru. Spolupráce v Osvobozeném divadle trvala až do roku 1935, kdy divadlo přejmenovali na takzvané „Spoutané divadlo“. V té době také uvedli jednu ze svých nejodvážnějších her „Balada z hadrů“, která byla jejich reakcí na aktuální dění ve společnosti.

09

„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“

V roce 1938 byla trojici odebrána divadelní licence a pod tlakem politické perzekuce byli nuceni na jaře roku 1939 emigrovat do USA. V USA se živili především jako herci mezi tamní českou komunitou. V té době vysílali i protinacistické pořady v rozhlasové stanici „Hlas Ameriky“, které byli následně vysílány do Evropy. Jaroslav Ježek zde po dlouhodobé vážné nemoci roku 1942 zemřel.

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

Po druhé světové válce se Werich s Voskovcem vrátili zpět do osvobozeného Československa a otevřeli divadlo V+W. Jiří Voskovec ale v roce 1948 díky politické situaci emigroval do Francie a z ní poté do USA. Poté Jan Werich působil v řadě pražských divadel, ale vzhledem k politické situaci už nebylo možné dělat dál stejnou politickou satiru jako dříve. V letech 1956-1961 byl ředitelem Divadla ABC. Poté založil Divadlo Voskovce a Wericha, kde se jeho partnerem stal Miroslav Horníček. Od sedmdesátých let už mu ale politická situace téměř nedovolovala vystupovat.

„Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem.“

Jan Werich byl velké světlo své doby a přidal na štěstí tisícům lidí v celém Československu. Děkujeme, že jsme zde mohli mít osobnost takového formátu, jako byl pan Werich. Jan Werich zemřel v Praze 31. října 1980. K příležitosti stého výročí vydala Česká národní banka pamětní stříbrnou minci v nominální hodnotě 200 Kč.

„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“

http://www.spisovatele.cz/jan-werich
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Werich
http://citaty.net/autori/jan-werich/

Inzerce