Jaké nástrahy a vtipné události se Vám mohou přihodit v Americe? Kde si půjčit auto, jak pořídit letenky a na co nezapomenout? O tom bude dnešní rozhovor s Milenou Škorpilovou, která si své sny o cestování začala plnit už při škole.

Řekni nám něco o sobě. Proč ses vlastně rozhodla cestovat?

Vyrůstala jsem jen s mámou, babičkou a dědou, takže drahé cestování jsme si dovolit nemohli. Nesmírně mě to ale lákalo. Otázkou zůstávalo, jak se k tomu dostat? Na škole jsem se rozhodla, že budu pracovat na brigádě v cestovní kanceláři jako průvodce. Věděla jsem, že na svá vysněná místa se sice nedostanu, ale byl to alespoň první krok na cestě k tomu, jak si vydělat peníze na svůj sen. Když jsem si našetřila, zkusila jsem cestovat do levnějších zemí, jako je Egypt nebo Emiráty. Po těchto cestách ale přišel čas, abych si splnila svůj velký sen – podívat se na Floridu. Právě tam začaly moje cesty po Americe a moje sny se stávaly realitou. Začala k nim přibývat další a další místa, na která jsem se toužila podívat.

 

Proč ses rozhodla projet právě Route 66?

Amerika je pro všechny, kdo tam nebyli, pouhou představou. Obrázkem, dokumentem, snímkem z filmu. Víme, že tam je, ale mnozí z nás se tam za svůj život nikdy nepodívají. Když se řekne Amerika, představím si GoldenGateBridge v San Franciscu. To byl odjakživa můj největší sen a dokázala bych se tam vracet stále. Potom, co jsem se tam podívala, byla mým dalším snem jednoznačně Route 66. V roce 2015 na Vánoce jsem viděla dokument o motorkářích, kteří projíždějí celou slavnou dálnici Route 66 spojující Chicago s Los Angeles. Tenkrát jsem mamce řekla, že tam taky někdy pojedeme. A přišlo to docela brzy.

Pověz mi, jak ses před cestou připravovala? Co všechno jsi musela zařídit?

V první řadě ESTu. ESTA je elektronická registrace pro cestu do USA. Nahrazuje vízum, je totiž snadněji získatelná. Když bys požádala o klasické vízum a z nějakého důvodu by ti ho nedali, ESTu už také nedostaneš. V tom je to riziko. Většina lidí, kteří říkají, že jdou vyřídit vízum, mluví o ESTě.

Jak ESTA funguje?

Když se jdeš zaregistrovat, zaplatíš 14 dolarů a vyplníš dotazník v angličtině na amerických stránkách. Pozor, spousta stránek je podvodných, takže člověk musí být opatrný. Vytiskneš si poté potvrzenou registraci z webových stránek, kterou je lepší nosit s sebou v pase pro případ, že by jej na letišti chtěli vidět. Je na něm tvůj ověřovací kód. Vízum je v určitém ohledu lepší, protože ho máš přímo v pase a hlavně platí 10 let, ESTA jen dva roky.Tyto elektronické registrace mají i jiné země. Amerika má ESTu, Kanada má ETA. Kdybys ale chtěla letět do Číny, musíš zažádat o klasické vízum: dojít na ambasádu, kde si nechají téměř měsíc tvůj pas, předložit itinerář cesty, rezervace ubytování a na základě těchto informací vízum dostaneš. Nebo ne. A pokud ne, tak už ho jen tak nezískáš.
Kromě cestovních dokumentů mám zařízenou ještě pojistku, pro Evropu celoroční.

Jak si vybíráš letenky?

Na různých webových stránkách s akčními nabídkami, ale koupím si ji jedině na Letuška.cz. Je to tam třeba o dvě stovky levnější. Oproti jiným portálům si Letuška neúčtuje poplatek za platbu kartou ak letence dostaneš pojištění za 990 Kč, které obsahuje i storno cesty, kdybys byla nemocná. Letuška má také snadnější přestupy, protože tolik nepřekombinovává lety. Pelikán.cz dokáže ty lety neskutečně nakombinovat, ale trasa je většinou zbytečně komplikovaná. Oproti Pelikánu má Letuška také českou podporu, což je mi příjemnější než slovenská varianta.

Jak probíhala tvoje cesta na Route 66? Měla jsi ji naplánovanou? Odkud kam jsi jela a čím?

Po příletu do Los Angeles jsme si půjčily auto na devět dní a celou cestu jsme projely autem. Když jsme všechno kolem půjčení vozu vyřešily, zašly jsme hned v LA do obchůdku se suvenýry Route 66. Zajímavostí je, že v něm najdeš peníze návštěvníků z celého světa. Mezi nimi i českou stokorunu. Naše trasa vedla z LA po Highway 1 do San Francisa, potom jsme se napojily na Route 66 v úseku Kingman –Seligman (200 km). Městečko Seligman je krásně udržované. Jsou tam historické pumpy, všude nápisy, podél vede železnice, takže to působí autenticky k té době, kdy dálnice ještě fungovala. Poté jsme pokračovaly přes národní park Sequoia, Antelope Canyon, Grand Canyon přes Arizonu zpět do LA.

Jezdíme podle navigace. Používám Google mapy offline, které jsou na 30 dní zdarma bez nutnosti připojení k internetu, jelikož data v USA jsou velmi drahá.

Vůz jsme si půjčily v Alamo, jedné ze sítí autopůjčoven. Člověk si jej rezervuje bez nutnosti registrace. Předem nahlásíš, kde a kdy auto vrátíš, a můžeš s ním jezdit po celých USA. Když se ti s vozem něco přihodí a máš vše pojištěno, můžeš to řešit bez příplatku jako nouzovou situaci na jakékoli pobočce firmy. Auto tam můžeš i vyměnit za jiné. Třeba si řekneš, že je slabé a jezdí pomalu do kopce, tak si vezmeš jiné. My jsme měly slabé auto, ale než jsem ho stihla vyměnit, měly jsme vysklené okénko od vandalů.

Jednou mě v noci zastavili policajti, protože jsem úplně nepochopila, jak fungují pruhy, které se občas mění v odbočovací a občas ne. Jezdila jsem tedy zpravidla v levém a to jsem neměla. Najednou se za mnou objevily majáčky a já nevěděla, jestli můžu zastavit na dálnici. Měla jsem v povědomí, že ne, tak jsem je za sebou vláčela 10 minut, než jsem sjela na vedlejší silnici a zastavila. Otevřela jsem okénko. Tam to funguje tak, že nesmíš vystoupit a musíš držet ruce na volantu. Policista se mě ptal, proč kličkuji a proč jedu v noci. Říkám, že jsem na cestě z letiště do hotelu a nechápu ty pruhy. Jal se mi to vysvětlit, což jsem mu odkývala, popřál mi šťastnou cestu a pustil mě dál. A to se říká o amerických policajtech, že tě nikdy nezastaví bez provinění.
Půjčit se dá samozřejmě i motorka. Když chceš třeba projet Route 66 na motorce, půjčíš si ji na začátku, a za příplatek kolem 200 dolarů ji na konci cesty v pobočce stejné půjčovny na opačném konci Route 66 zase vrátíš.

Jaká je Route 66? Jsou cestou hotely nebo kempy? Benzínové pumpy?

Je rozdělena na více či méně turisticky rušné úseky. Hotely tam tudíž jsou. Obvykle jsou všechny zabookované. Určitě je třeba mít rezervaci předem, protože tam se člověk jen tak neubytuje. V zimě se cena za pokoj pohybuje kolem 40 dolarů za noc, v létě tuto částku zaplatíte za místo v kempu. Čerpacích stanic je po cestě hodně málo. To je v Americe obecně problém. Natankuješ plnou a už musíš myslet na to, kde budeš tankovat příště. A to i mimo Route 66. Nám dvakrát benzín málem došel. Už jsme přemýšlely, co budeme dělat (smích). A to jsme byly hodně opatrné.To je přesně ta nouzová situace, kdy zapínám i na naše poměry extrémně drahá data v mobilu (600 Kč za 50 MB). Když třeba v noci přijedeš na pumpu po dvou stech kilometrech, je tam fronta. Vždycky. Benzín stojí kolem 3 dolarů za galon (necelé 4 litry), tedy kolem 20 Kč za litr. Zde jsou velké výkyvy. U dražších čerpacích stanic stojí galon přes 4 dolary, u nejlevnějších i 2 dolary. Takže máš třeba litr benzínu za 12 Kč. Tankovat lze často jen kreditní kartou, kterou platíš přímo na samoobslužné pumpě.

Co je pro Route 66 typické?

Všude jsou značení, že je to historická cesta. Jsou tam staré benzíny – vzpomínky na minulost, stará auta, nápisy, suvenýry. Často tam jsou samolepky lidí, kteří tudy projížděli. V obchodě se suvenýry si můžeš pořídit pas Route 66, v něm jsou vyznačeny zastávky po trase, na kterých sbíráš razítka a samolepky, což je moc pěkná symbolika. Auta tam moc nejezdí, jen v těch městečkách. Tam se sjíždí třeba i autobusy s turisty.

Co se ti na Route 66 líbilo nejvíce?

Ta nostalgie. Nemohla jsem se nabažit.

Vzpomeneš si, kolik jsi měla na cestu peněz?

Na začátku si vždy stanovím číslo, které nehodlám překročit. Pro jistotu mám ještě rezervu, kolik můžu dát v případě nouze navíc. V hotovosti mám 1300 dolarů, jinak vše kartou. Na závěr každého výletu si dělám tabulku v Excelu,do které napíšu každý hamburger, každý sebemenší výdaj. Kdybych chtěla podniknout cestu znovu, uvidím, na čem se dá ušetřit. Tak zjistím, zda se můžu vydat na cestu, i když budu mít do začátku podstatně míň peněz. Celý pobyt v USA vyšel cca na 45000 Kč pro jednoho. A to jsme byly ještě 5 dní v Mexiku.
Pro mě byla tím nejdražším letenka. Kupovala jsem ji však na poslední chvíli, tedy 10 dní před odletem, protože jsem nevěděla, jestli mamka bude mít volno. Abys ušetřila, je dobré kupovat letenky půl roku dopředu. Takže letenka stála 17000 Kč, ovšem dala by se sehnat i za 9000 Kč. My jsme na ni letěly z Prahy do LA s přestupem ve Frankfurtu a zpátky z Cancúnu do Prahy. Cestu z Los Angeles do Cancúnu jsem dokupovala zvlášť přes United Airlines za 8000 Kč pro nás obě. Druhou nejdražší věcí bylo půjčení auta, které nás vyšlo na cca 12500 Kč na 9 dní. Bez benzínu, ale s kvalitní pojistkou. Ta je zpravidla dražší než půjčení auta, ale pro mě je pojistka priorita. Je v tom i asistence, takže když mi dojde benzín, přivezou mi ho. Když ztratím klíče, přivezou mi náhradní. Ubytování vyjde zhruba stejně jako auto. Jídlo řešíme nákupy v marketech. Máme rozpočet 40 dolarů na den, v čemž jsou i nějaké suvenýry a vstupy do parků.

Inzerce