Alena Ratajová je někdo, kdo se vášnivě zajímá o komunikaci. Sama říká, že je pro ni jednou obrovskou životní výzvou a že se ji může naučit zcela každý. Jako dítě koktala, chodila na logopedii a měla panickou fobii ze čtení nahlas.

V současné době o komunikaci nejen píše na svém blogu, ale předává své zkušenosti svým klientům. Má za sebou moderátorské zkušenosti z rádia, pořádá akce pro podnikatele, které i moderuje a mluvení na veřejnosti se pro ni stalo zábavou.

S vynikajícími výsledky pomáhá dalším lidem v oblasti komunikace. Dokáže se skvěle vžít do svých klientů, kteří, podobně jako ona tehdy, mají strach. Strach mluvit, strach z toho, že řeknou něco špatně, budou vypadat hloupě. Alena tvrdí, že „Všechno je to jen v naší hlavě.“ Nechte se tedy inspirovat jejími inspirativními odpověďmi, které v sobě mají úžasné poselství.

To co děláte, začalo jako spontánní nápad nebo jste se k tomu postupem času dopracovala?

Někdy o sobě říkám, že jsem málo spontánní, ale moje okolí by vám asi řeklo pravý opak. Myslím, že od začátku to byl promyšlený tah, jen mi to na vědomé úrovni asi nedocházelo, až to bylo úplně jasné. Zkusila jsem si různá zaměstnání v různých oborech, státní sféru, pracovně-studijní pobyt v zahraničí, zkusila jsem si i dobrovolnickou činnost. Ale odjakživa jsem věděla, že chci být svým vlastním pánem a sama si řídit svůj život a rozhodovat o tom, co budu a nebo nebudu dělat. Když si to vezmu zpětně, odjakživa mi šla komunikace, vždycky mě bavilo psát, jako malá jsem si přála být buď spisovatelkou a nebo velvyslankyní. A v určité obměně se mi to podařilo, pořád něco píšu (kniha to tedy ještě není, ale co není, může být). V mých romantických představách „být velvyslankyní“ znamenalo propojovat lidi, kontakty, zkušenosti a to vlastně také dělám.

K podnikání potřebujete hlavně odvahu a optimální kombinaci vášně a rozumu. Chcete dělat, co vás baví, ale jenom to nestačí, máte také nějaké životní náklady, které by vám to mělo pokrýt.

Jaké byly vaše začátky?

Naivní a plné iluzí o tom, jak to bude fungovat. A ona realita byla trošku jiná. Naivní představy byly o práci pár hodin a o tom, že vše půjde samo, realitou byly hodiny a hodiny práce nonstop sedm dní v týdnu. Výsledkem bylo psychické i fyzické vyhoření. Věci se dařily, ale vy z nich nemáte radost a vlastně jsem se dostala do stavu, kdy mě nebavilo a netěšilo nic moc. Naštěstí jsem to podchytila včas a od té doby se naučila odpočívat. Teď už vím, že svět se nezboří, když něco neudělám teď hned a jednu věc jsem si z tohoto mého malého kolapsu odnesla, že už to sama sobě a svému tělu neudělám. Už si umím odpočinek i „nařizovat“ a hlídám si své aktivity. Ideální situací je dosáhnout Paretova pravidla, aby 20% aktivit, které dělám, přinášelo 80% užitek.

Jaká vlastnost, znalost nebo schopnost byla klíčová pro Váš úspěch?

Rozhodně silná vůle, mé založení optimistky a zdravý selský rozum. Nesmím zapomenout ani na odvahu, která je pro podnikání dle mého klíčová. Chce to takovou optimální kombinaci vášně a rozumu. Chcete dělat, co vás baví, ale jenom to nestačí, máte také nějaké životní náklady, které by vám to mělo pokrýt. A tahle schopnost zdravého úsudku by podnikateli či podnikatelce neměla chybět. Schopnost racionálně a bez emocí se podívat, zda to, co děláte, vám přináší peněžní užitek, nebo je na čase to zastavit (a neřešit, že jste tomu věnovali spoustu času, energie, peněz. Když už teď to nevydělá…jen byste do toho utápěli další a další investice). Bolí to, není to snadné, ale je to velmi důležité.

Jaké vzdělání jste získala a jaký je Váš názor na tradiční vzdělávací systém?

Mám vystudovanou soukromou vysokou školu se zaměřením na marketing a management a jeden rok studia jsem měla tu možnost studovat ve španělské Barceloně. Velmi vřele každému mladému člověku doporučuji delší pobyt v zahraničí, nejen že se naučíte jazyk, poznáte lidi z celého světa, ale hlavně zjistíte, kdo doopravdy jste (alespoň mě se to tak přihodilo.

Otázka je, co je tradiční vzdělávací systém? Mě osobně vždy vzdělávat se hodně bavilo a naplňovalo. Téměř na všem jsem si dokázala najít něco pozitivního, i když u spousty věcí jsem věděla, že je v životě nepoužiji, to mi přijde nešťastné. Učíte se najde tolik věcí, které vám vlastně nejsou k ničemu. Osobně by se mi líbil model, aby učitelé učili děti se učit, jak vyhledávat informace, jak pochopit text, jak se umět vyjadřovat, jak se kreativně vyjadřovat… vůbec protnout teoretické znalosti s těmi praktickými… a klidně i odborníky z různých oborů na školách. Myslím, že tento trend se pomalinku začíná objevovat, ale asi to bude ještě dlouhou dobu trvat, než se změní vzdělávací systém nějak zásadně.

Osobně tomu chci i trošku napomoci a mám v plánu nějaké PRAKTICKÉ akce na školách, vše je ve fázi příprav, tak zatím víc neprozradím.

Jaký je podle vás rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným člověkem?

Je to hodně subjektivní téma, pro každého úspěch může znamenat něco jiného a záleží, také s kým se porovnáváte. Kdybyste se zeptali, co pro mě znamená úspěch, tak to, že milujete to, co děláte, přináší vám to svobodu, dobře vás to živí a kromě toho, že to dělá radost vám, prospíváte i dalším lidem.

Co byste udělala jinak, kdybyste začínala znovu od nuly?

Nic, vše je tak, jak má být.

Nepřipadáte si oddělená od průměrné společnosti v důsledku vašeho úspěchu?

Nejsem žádná celebrita ani nevydělávám miliardy, takže s pojetím „velkého úspěchu“ se nemohu měřit. Takže ne, protože v okruhu lidí, kde já se pohybuji toto téma, kdo je lepší, horší, úspěšnější, neúspěšnější – neřešíme. Jsme zase u toho srovnávání, které spíš přináší škodu než užitek.

Jaký postoj zaujímáte k překážkám?

Hlavně jsem se naučila slovo „překážky“ ze svého slovníku vymazat a jsou to pro mě „výzvy, nebo momentální situace, kterou zvládnu“. Takže kladný. Věřím, že člověku se dějí v životě jen takové věci, které může zvládnout, a tím se uklidňuji.

Odkud čerpáte inspiraci a máte nějakého hrdinu/vzor?

Asi odevšad, víte, že ani nevím. Jsem kreativní člověk, takže inspirace je něco, co vidím všude a ze všeho si ji dokážu vzít a použít. Nikdo konkrétní mě nenapadá, ani jako dítě jsem neměla nějaké idoly, ani v pubertě. Ale motivují mě a inspirují zajímaví, inteligentní a úspěšní lidé. Ráda si čtu například literatury faktu, příběhy úspěšných podnikatelů, knihy osobního rozvoje a vždy si tam najdu něco pro sebe, co by šlo udělat v mých podmínkách a mé situaci jinak.

Jaké jsou vaše další sny a vize?

Je toho spousta, jen o tom nerada mluvím. Jsou věci, které je dobré nechávat si pro sebe. Co můžu prozradit tak chystám spoustu akcí pro podnikatele pod názvem Fenomén značky. Je to projekt, na kterém spolupracuji s mojí dlouholetou kamarádkou a kolegyní Michaelou Chytilovu (pozn. redakce: rozhovor s ní si můžete přečíst ZDE) a vznikl vlastně z naší potřeby. Chyběly mi na trhu praktické vzdělávací akce – přednášky, workshopy, setkání…které jako podnikatelka můžu využít a tak je děláme. To je jedna z částí mých aktivit a jinak já se primárně zabývám komunikací, radím mým klientům, jak mluvit na veřejnost, jak se zbavit strachu z mluvení, jak komunikovat, tak aby jim bylo rozumět a hodně často jim radím s webem, Facebookem, nebo jim vymýšlím názvy pro jejich výrobky či služby. V tom chci do budoucna rozhodně pokračovat.

My moc děkujeme za výtečný rozhovor. Alena Ratajová dokázala udělat přednost z něčeho, k čemu podle všeho nedostala dar. Navzdory všem překážkám nám všem ukázala, že se jakákoliv sebevětší překážka dá překonat.

http://www.alenaratajova.cz/

Inzerce