V dnešním článku bych rád napsal pár řádků o organizaci, kterou všichni dobře známe a pravděpodobně i víme, co přibližně dělá. Je to spolek, který nám přijde naprosto samozřejmý a u kterého často neumíme docenit jeho hodnotu. Mockrát o nich v médiích slyšet není a pokud byste opravdu chtěli vědět, co momentálně dělají, museli byste na oficiální stránky. Jejich samotná heroická činnost není pro média tak atraktivní, jako třeba zprávy negativního rázu či zaseklá paní pod kořeny stromů. Je to soubor hrdinů, které je zahodno ocenit, podporovat a šířit jejich poselství dál. V dnešním článku budu mluvit o Červeném kříži.

Mezinárodní červený kříž je vlastně nezisková organizace. Převážně se vyskytuje tam, kde nastávají krizové situace a lidé potřebují fyzickou, ale i psychickou pomoc. Jejich činnost je nejvíce potřebná při válečných konfliktech, přírodních katastrofách, průmyslových haváriích, v rozvojových zemích pomáhají lidem potýkajícím se s chudobou či násilím. Momentálně působí v celkem 190 státech (téměř před rokem se založil Tuvalský červený kříž).

Červený kříž se podílí na rozvoji humanitárního práva a vychází ze Ženevských úmluv o ochraně oběti ozbrojených konfliktů. Snaží se také šířit respekt vůči právům týkajících se ochrany a bezpečí obětí válek či katastrof. Důležité je vědět, že Červený kříž nestojí na žádné straně válečných bitev. Jde jim o život člověka. Ať už jste křesťan, žid, muslim, buddhista, žena, muž, homosexuál, transsexuál, Číňan, Rus, Čech, Nigérijec, je to jedno. Důležité je chránit posvátný dar – život. Proto se také na Ženevské konferenci, roku 1864 všechny státy závazaly, že nebudou během válečných konfliktů útočit na pracovníky, budovy, auta a stany patřící Červenému kříži a budou respektovat raněné. To samozřejmě bohužel neznamená, že to tak některé státy opravdu dodržovaly.

Zjednodušeně se to dá říct tak, že Červený kříž se v jakýchkoli konfliktech a katastrofách snaží zachránit a chránit člověka jako takového. Do takových nepříznivých situací jako je válka se snaží přinést lidskost. Polidštit válečný konflikt. Snaží se bránit v zabíjení nevinných civilistů. Nasazuje své životy, aby zachránil druhé.

Určitě je vhodné ještě zmínit sedm základních principů, kterými se Red Cross řídí. Jsou to humanita, nestrannost, neutralita, nezávislost, dobrovolná služba, jednota a univerzálnost.

 

Není na škodu se krátce pozastavit u historie. Červený kříž se založil oficiálně roku 1863. Za touto organizací stojí pět mužů. Henri Dunant, Gustav Moynier, Louis Appian, Theodor Maunoir a Henri Dufour. Jejich založení společnosti bylo důsledkem masivního počtu mrtvých a zraněných v bitvě u Solferina (1859). Zajímavostí je, že v České republice byl poprvé Červený kříž nasazen už v roce 1866, kdy u nás probíhala Prusko-rakouská válka. Červený kříž si však během historie prošel doslova peklem. Jejich největší zátěžovou situací byly bezesporu světové války. Tato organizace vystupovala proti používání chemických zbraní, snažila se chránit válečné zajatce, pomáhala hladovějícím, zraněným a i díky ní nebylo ještě více obětí těchto antihumánních konfliktů.

Podstatné je také vědět, že Red Cross nejezdí jen na místa konfliktů a katastrof, kde zachraňuje životy v přetěžkých situacích. Dělá i menší činnosti, kterým to ale neubírá na záslužnosti a odvaze. Lidé z této organizace fungují i v pomoci bezdomovcům, matkám samoživitelkám, zdravotně a mentálně handicapovaným, seniorům, sexuálně zneužívaným či psychicky labilním jedincům. Konají přednášky po školách, nabízí kurzy první pomoci, například se účastní i Týdne zdraví, kde měří cukr a cholesterol, a samozřejmě se snaží propagovat zdravý životní styl. A je toho mnohem, mnohem více.

Mezinárodní červený kříž získal mnoho ocenění, z nichž je určitě na místě zmínit Nobelovu cenu míru, kdy ji dostal třikrát (1917, 1944, 1963) a k tomu byl mnohokrát nominován. Zakladatel Henri Dunant spolu s Fredérikem Passym získali dokonce první Nobelovu cenu míru (1901). Je ale zřejmé, že Red Cross může dostat jakýchkoliv ocenění klidně milion, ale nikdy to nevyčíslí jejich obětavost, lidskost a altruismus.

V současnosti má Červený kříž přes 300 tisíc zaměstnanců a kolem 100 milionů dobrovolníků. Pomáhají na mnoha místech světa. Momentálně logicky nejvíce působí v ohniscích konfliktů a katastrof, jako například v Indonésii, Kongu, Sýrii, Libyi, Somálsku či Ukrajině.

Šíře jejich pomoci je velmi rozlehlá. Jdou vzorem všem podobným organizacím, a po většinou si dovolím tvrdit, že to, co dělají, dělají dobře. Dostávají se dobrovolně do nelehkých situací, kterou sdílí s ostatními a snaží se prostě jen v našem světě plném konfliktů chránit člověka a jeho dignitu. Často se nebojí položit život za druhého a je zde jasně vidět, že jejich práce není lehká. O to více bychom si těchto lidí měli cenit a pomocí těchto příběhů v sobě budovat větší humanitu, větší obětavost a větší lásku k bližnímu svému.

https://www.icrc.org/en
http://www.ifrc.org/
http://www.redcross.ca
http://news.xinhuanet.com
https://c1.staticflickr.com/3/2735/4286272029_0f6a730696_b.jpg
http://www.humanosphere.org/wp-content/uploads/2016/04/p-bfa0284.jpg
https://en.wikipedia.org/wiki/International_Red_Cross_and_Red_Crescent_Movement

Inzerce