Byl březen, lásky čas (protože každý měsíc je lásky čas) a pro mě a mou přítelkyni Terezku to znamenalo, abychom si vybrali lokalitu, kam pojedeme na dovolenou. Posadili jsme se do pokoje a sedli jsme si na postel. Začali jsme diskutovat s klidnými srdci, pokračovali jsme v debatě se zvýšeným tlakem a skončili jsme skoro u srdečního infarktu! Ale to předbíhám. Zde je tedy příběh, jak jsme si vybírali lokalitu, kam pojedeme dovolenou.

Dámy mají přednost, a tak Terezka začala. Vytáhla telefon a rozsvítila ho. Chtěla mi ukázat slečnu, kterou sleduje na instagramu (mimo milionu dalších), jistou Anie_songe. Je to Češka, která si splnila svůj sen a nyní žije na ostrově Bali. A Terezka mi začala ukazovat její fotky. Ukazovala mi ty nekonečné, písčité a liduprázdné pláže. Nádherné ostrovy, kde se průhledné modré moře mění v písek, který po pár metrech mizí v pralese. Ty drsné útesy, o které se rozbíjejí i ty nejsilnější vlny. Slunce, které svítí celý den a ty bungalovy, kde bychom se mohli celé dny válet na zavěšené houpací síti. Vypadalo to jako ráj. „Je to ráj! Já se tam chci jednou podívat. Je to můj sen. Tak proč neletět teď?“

001   002 003
004

Na řečnickou otázku jsem neodpovídal. Odsouhlasil jsem, že jsou to výjimečně krásné fotky. Avšak já viděl naší dovolenou trošku jinak. Trošku jinde. Kousek dál. Na druhé straně planety. V Norsku! A tak jsem vytáhl notebook a ukázal jsem ji složku na ploše s názvem ‚Fjord číslo jedna‘, kde jsem si schovával obrázky z celé Skandinávie. A začal jsem také popisovat: „Určitě na Bali poletíme – to je jisto jasno jisté! Ale já si dovolenou spíš představuju tady.“ Neřekl jsem název, neboť Geirangersjord se špatně pamatuje, vyslovuje i píše. Ukazoval jsem ji fotky toho moře, které si prodíralo cestu těmi vysokými horami! Ty nádherné všude rostoucí lesy! Tu čistou vodu. Obzor, kde se mísí voda a kámen… Ten reliéf přírody, který připomíná spíše pohádku než skutečnou krajinu. Skandinávie je majestátní země, kterou chci protúrovat křížem krážem. „Tuhle majestátní zemi chci protúrovat křížem krážem! S tebou!“ dodal jsem láskyplně.

 005 006 007
008

Ovšem Terezka se nad mým láskyplným dodatkem vůbec nepozastavila a namítla, že chce k moři. „Ale já chci k moři! Do tepla! Opálit se v síti zavěšené mezi palmama! Pít z obřího kokosu! Naučit se surfovat! Válet se! Chodit na zmrzlinu! Upíjet drinky při západu slunce! Nechci mrznout na zmrzlym severu!“ a začala mi ukazovat zase ty své tropické fotky. Ukazovala mi i tamní kulturu. „Koukej! Vždyť máš rád historii! Koukni na tu kulturu! Na ty domorodce! Takovýho vyžití! Můžeme klidně chodit na túry tady! Můžeme se fotit s opičkama a papouškama! Ty máš přece rád papoušky!“ a začala hledat další věci, které by se mi na Bali mohli líbit. Ty ženské!

009 010
011 012
013 014

Ale já se nedal! Bojoval jsem dále: „Kulturu to má krásnou! Bezpochyby jo! Ale já chci prozkoumávat nordickou kulturu! Chci poslouchat vikingský příběhy! Chci chodit po skalách! Lézt na skály! Chytat ryby na loďce! A hlavně!! Chci vidět polární záři!“ Na to Terezka nic neřekla. Ví, že je polární zář krásná a taky ví, že ji chce spatřit stejně jako já. Ale pořád si urputně stála za svým ostrovem!

015 016
017 018
019 020
021 022

Argumenty na obou stranách stále nekončily! Argumenty časem přestávaly dávat smysl. V tom nejžhavějším boji prošla kolem pokoje Terezky maminka a když nás slyšela, jak se naše diskuze zrychlujíce mění v hádku, otevřela dveře a prohlásila: „Nevim, proč se tu hádáte, drahoušci. Tenhle rok nebude žádný Bali, ani žádný Norsko – jedeme všichni společně do Itálie – na Benátsko. Tyhle hádky si schovejte na příště.“, hned za sebou zavřela dveře a zvuk kliky ukončil naši ‚diskuzi‘. My jsme jen seděli a mlčeli. Potom jsme si řekli, že Benátky jsou super a že Norsko i Bali tam budou stát i v příštích letech.

023

www.instagram.com/anie_songe/
www.deskopnexus.com
www.wikipedia.en
www.holidaysbox.com
www.travelerspress.com
www.behance.net
www.azamaraclubcruises.com

Inzerce