Minulý měsíc byli vyhlášeni vítězové jednotlivých kategorií Nobelovy ceny. 10. prosince se bude konat slavnostní ceremoniál předávání těchto cen. Inspirovalo mě to k hledání různých zajímavostí a výherců Nobelovky z předešlých let. Na jednoho z nich jsem se rozhodl v dnešním článku zaměřit.

Linus Carl Pauling se může pyšnit mnohým, ale nejznámější je určitě jako držitel Nobelových cen. Ano, přesně tak, bylo jich více. Pauling dostal Nobelovu cenu dvakrát. V roce 1954 za chemii a v roce 1962 mu byla udělena Nobelova cena míru. Linus je tím pádem jeden ze čtyř lidí, kteří dostali toto ocenění více, než jednou (patří tam například také Marie Curie-Skłodowská) a jako jediný člověk v historii, který obdržel tuto cenu ve dvou nesdílných kategoriích.

Pauling se narodil 28. února, 1901, v Oregonském Portlandu. Poté se rodina o třech dětech a jejich rodičích často stěhovala. Pohromou se stala smrt Hermana Paulinga, otce dětí, který už delší dobu trpěl na bolesti břicha. Matka, Lucy Pauling, zbyla na své tři děti (Linuse, Lucille a Pauline) sama. To jí však nebránilo v tom, aby svým dětem nedala lásku, vzdělání a pomoc v jejich seberozvoji a sebevědomí.

Linuse bavila chemie od dětství. Pozoroval, jak někteří jeho starší kamarádi provádí experimenty a byl tímto světem uchvácen. Na střední škole potom sám prováděl náročnější pokusy než je v této instituci zvyklostí. Ve věku 15 let chtěl odejít na vysokou, ale chyběly mu dva povinné kurzy z americké historie. Chtěl je dostudovat později v jarním semestru, souběžně se studiem vysoké školy, ale to mu bylo zamítnuto, a tak Pauling odešel z Washingtonské střední školy a ještě k tomu bez diplomu. Zajímavostí je, že mu ho škola udělila o 45 let později, až po obdržení dvou Nobelových cen. Poté Linus pracoval a vydělával na vysokou školu. Dělal v obchodě se zeleninou, mechanika, založil s kamarádem dokonce fotografickou laboratoř. Když později dostal dopis o přijetí na Oregonskou státní univerzitu, okamžitě opustil práci a odešel zpátky do školy. Matka sice Linuse podporovala (dokonce mu pomohla vyjednat místo mechanika), ale neviděla velký smysl v univerzitním vzdělání. I přes to šel Linus studovat.

„Byl jsem jednoduše fascinován chemickými ději a reakcemi látek, často s rozdílnými vlastnostmi. Doufal jsem, že se naučím a dozvím více o tomto světě.“

Linusovi to ve škole šlo, byl aktivní, angažoval se i v různých školních klubech, ale chtěl finančně podporovat matku, a tak získal univerzitou nabídnutou práci učitele kvantitativní analýzy. Tvrdě pracoval 40 hodin týdně, a do toho ještě zvládal svoje učební studium. Chemie i fyzika ho bavila, a proto taky s radostí pracoval a pomáhal na několika projektech. V roce 1922 graduoval na Oregonské státní univerzitě a odešel do Kalifornského institutu technologie (Caltech), do Pasadeny k dalšímu studiu. V roce 1925 dostal doktorát z fyzikální chemie a matematické fyziky.

Linuse Paulinga v tomto období nejvíce zajímala kvantová mechanika. V roce 1926 měl tu možnost setkat se s kapacitami tehdejší fyziky Arnoldem Sommerfeldem, Nielsem Bohrem a Erwinem Schrodingerem. Paulinga to velmi inspirovalo a přemýšlel nad tím, jak využít kvantovou mechaniku ve svém oboru. Zaměřil na to svůj výzkum a stal se průkopníkem aplikace kvantové teorie na strukturu molekul a celkově kvantové chemie.

Pauling dál pracoval na velkých projektech, co se týče kvantových teorií, ale také samotné fyziky, chemie a později dokonce i biochemie a molekulární medicíny. Nelpěl jen na jednom samostatném výzkumu, ale chtěl toho poznat a vyřešit více a více. Jeho touha po poznání neměla mezí. Jeho práce nebyla jen v kvantitě, ale i v kvalitě. V roce 1936 byl povýšen na předsedu divize chemie a chemického inženýrství v Caltechu a mohl řídit více projektů a spolupracovat na dalších experimentech.

V roce 1954 dostal Nobelovu cenu v chemii za jeho výzkum povahy chemické vazby a jeho použití na objasnění struktury komplexních substancí. Napsal o tomto problému knihu a ještě dnes, v moderních pracích, jsou jeho myšlenky citovány a parafrázovány.

Bezpochyby byl Linus jeden z největších vědců 20. století, neuvěřitelný dříč a vzdělaný člověk, ale chtěl bych napsat pár řádků i o jeho ne-vědecké činnosti, především o jeho aktivismu. Linus Pauling viděl zvěrstva 2. světové války. To, čeho jsou lidé ve válečném stavu schopni. Jeho manželka Ava byla pacifistka a on se jím po této válce stal taky. Samozřejmě Linus byl stále vědec, a proto je pochopitelné, že s ním nejvíce otřásly následky projektu Manhattan. Rozhodl se přehodnotit svoje dosavadní hodnoty a stal se aktivistou za mír. V roce 1946 se připojil k Nouzovému výboru atomových vědců, kterým předsedal Albert Einstein a jejichž cílem bylo upozornit veřejnost na nebezpečí spojené s vývojem jaderných zbraní. Pauling v 50. letech a 60. letech především bojoval za ukončení jaderného testování a stále upozorňoval na potencionální nukleární hrozby. Nebyl v tom ostatně sám, jednu takovou petici z roku 1958 podepsalo 11 021 vědců, dohromady z 50 zemí.

Jeho kritika nukleárního testování se přetavila v roce 1962 v Nobelovu cenu za mír (mrzelo ho, že manželka Ava nedostala cenu dohromady s ním). Slovy udělujících Nobelovu cenu:

„Linus Carl Pauling vedl od roku 1946 neustálou kampaň, nejen proti zkouškám jaderných zbraní, šíření těchto zbraní a jejich samotnému použití, ale proti celé válce jako prostředku řešení mezinárodních konfliktů.“

V té době samozřejmě probíhala studená válka a Linus Pauling to nemohl mít s takovými názory lehké. Byl označován za spolupracovníka a zastánce sovětského komunismu, někteří jeho ocenění druhou Nobelovou cenou chápali jako urážku. Jeho aktivismus za mír se nesešel se souhlasem ani v Caltechu, a proto Pauling odstoupil a šel zkoušet štěstí jinam (profesor univerzity San Diego, Stanfordu, atd.). Samozřejmě se svým protiválečným aktivismem neskončil, a možná ho ještě prohloubil v době vietnamské války. Vystupoval na veřejnosti, odsuzoval válku, posílal protestní dopisy. S manželkou Avou založili Mezinárodní ligu humanistů (1974) a stal se předsedou a členem Mezinárodní akademie věd v Mnichově. V 70. a 80. letech byl samozřejmě nadále aktivní, jak na poli vědy, tak na poli protiválečného aktivismu. Linus Pauling zemřel v roce 1994, ve věku 93 let na rakovinu prostaty.

„Věda je o hledání pravdy, je to snaha porozumět světu: to zahrnuje odmítnutí předsudků, dogmat, zjevení, nikoli ale odmítnutí mravnosti.“

Ačkoli byl Linus Pauling nadšenec do vědy, neúnavný mozek, který stále pracoval, dokázal zároveň zplodit 4 děti a ze svoji manželkou pokorně žít v manželském svazku 48 let. Popisován byl jako veselý, nadšený, občas tvrdohlavý, ale vytrvalý a vstřícný člověk, který se snažil pochopit svět a změnit ho. Samozřejmě kolem něj panuje také kontroverze, a to ohledně pozdějších výzkumů a tezí okolo vysokých dávek vitamínu C jako léku na rakovinu, srdeční choroby, a další nemoce. To však nijak neznehodnocuje jeho zapálení a pozitivní výsledky napříč vědeckými i humanistickými obory. Pauling přispěl do řady oborů, jako anorganické a organické chemie, metalurgie, imunologie, anesteziologie, psychologie, kvantové chemie a mechaniky, fyziky a je také zakladatelem tzv. molekulární biologie.

Poprávu byl vědeckým magazínem New Scientist zařazen mezi 20 nejvýznamnějších vědců všech dob. Inspiroval mnoho dalších lidí, ovlivnil nespočet životů, překonal mety, které se zdály nepřekonatelné a ukázal světu, že díky enthusiasmu a víře v lepší zítřky dokážeme měnit náš svět k lepšímu místu.

http://www.nobelprize.org/
https://en.wikipedia.org/wiki/Linus_Pauling
http://blogs.mtlakes.org/linuspauling/files/2015/01/1354173871-0565309-www.nevsepic.com_.ua_4.jpg

http://scarc.library.oregonstate.edu/coll/pauling/catalogue/09/194-i.12-900w.jpg
https://paulingblog.files.wordpress.com
http://wallpapers-best.com/uploads/posts

 

 

Inzerce