Většina z nás už alespoň zaslechla o revolučním motivačním diáři DOLLER, který bude brzy slavit dvouleté výročí na trhu. Kdo se ale skrývá za tvorbou celého projektu? Jak Honzovi s Jirkou DOLLER změnil život? Po roce a půl se znovu setkávám s Jirkou Doležalem a Honzou Emlerem, kteří se tentokrát rozpovídali o DOLLERu z úplně jiné stránky.

Jak se změnil Váš život za dobu fungování DOLLERu?

Honza: Je toho spousta. Už nechodím do školy, ale stále studuji. Jen to jsou věci, co mě opravdu zajímají. Teď totiž řeším konkrétní situace, a tím se naučím nejvíc. Zásadní změna je asi v tom, že mohu být díky DOLLERu přínosný ostatním. Mám možnost více se seberealizovat. Je to také více týmová práce.

Jirka: Já to mám trochu jinak. Začal jsem studovat doktorát v oboru financí, měl jsem jasný směr – budu investiční bankéř. Pak ale přišel DOLLER a já to celé otočil. Za mě je to velká změna v procesu myšlení. Když je člověk na škole a studuje úzce zaměřený obor, jeho kroky směřují k tomu, aby v oboru byl dobrý. Zatímco teď měním sebe a způsoby svého myšlení a musím spojovat obory napříč. Je to velmi zajímavý proces osobního rozvoje a ujasnění si, co člověk chce a může dokázat. Co se může člověk naučit.

Získali jste po škole více volnosti nebo vám naopak podnikání volnost vzalo?

Honza: Volnosti mám pořád stejně a život mě baví pořád stejně. Vždycky mě totiž bavil a uměl jsem si ho užít (smích).
Jirka: Znám spoustu lidí, kteří skončili ve škole a mají pocit, že jim skončil svět. Teď totiž musí dělat to, co jim říká někdo jiný, chybí jim kamarádi, jsou na místě, kde třeba být nechtějí a přejí si vrátit se zpátky do školy. Chybí jim volnost a zábava. Zatímco mně studentský život neskončil, naopak je to ještě lepší. Učím se ještě víc, ale jen to, co chci já. Pracuji s lidmi, kteří mě maximálně baví a inspirují a potkávám stále neuvěřitelné množství zajímavých lidí.

Jak vypadá vaše pracovní náplň?

Jirka: Nejdříve jsme oba kecali do všeho. To fungovalo do té doby, než jsme přijali další lidi do týmu. Nikdo totiž nevěděl, co s kým řešit. Proto nyní jsme si to rozděli, kdo má za co zodpovědnost. Honza se stará o marketing, copywriting, grafiku a já mám na starosti finance a logistiku. Oba se tedy vzděláváme a realizujeme v oborech, které nás baví. Každý den je ale úplně jiný. Je to velmi flexibilní. Snažíme se všechno procesně zvládnout. Jsou vždy 2 roviny. První je operativní část, kdy musíš řešit aktuální záležitosti a tou druhou je vývoj firmy kupředu.

Kolik času DOLLERu věnujete?

Honza: Je čas, který věnuješ opravdu tomu, že se konkrétně zabýváš řešením nějaké situace. Potom je čas, který znají podnikatelé s vlastním projektem, a to je 24/7. Jdeš se sice vymočit, ale i u toho ti probíhají hlavou myšlenky a nápady právě k tvému projektu (smích).

Jirka: V tom je u nás taky velký vývoj. Začínali jsme tak, že jsme opravdu vše řešili 7 dní v týdnu. Pracovali jsme i 16 hodin denně, oba nás to stálo přítelkyni a trochu i zdraví. Je v pořádku jít si za svým snem a věnovat se projektu naplno, obzvláště když je pro nás naše práce tolik naplňující a baví nás. Je ale potřeba najít balanc i s osobním životem.

Co bylo tím milníkem, kdy jste si uvědomili, že už nejde pracovat 24 hodin denně 7 dní v týdnu?

Honza: Všichni si myslíme, že věci spěchají. Někdy je opravdu lepší si trochu odpočinout nebo být s blízkými. Stalo se nám, že jsme se vybourali na cestě z přednášky, protože jsem usnul za volantem. Byli jsme oba přetažení. Je to přesně tím, že vlastně necítíš stres, všechno tě baví a prostě jedeš. Po Vánocích mi umírala babička. Veškeré schůzky musely jít stranou, protože to oproti tomu byly úplně nedůležité věci. U toho si člověk právě uvědomí, co je pro něho opravdu to nejdůležitější.

Jirka: Naštěstí u nás velmi dobře funguje to, že jsme na všechno 2. Když jeden potřebuje vypnout, může druhý a obráceně. A to je obrovská pomoc. Někdy to, že člověk vypne, mu pomůže mnohem víc, než když se snaží vše uspěchat. Úspěch se nebuduje přes noc. Je důležité si uvědomit své vlastní hodnoty.

Z čeho jste za dobu fungování DOLLERu měli největší radost?

Jirka: Toho je neuvěřitelně moc. Obrovskou radost jsme měli, když jsme poprvé viděli prototyp DOLLERu. To bylo převratné. Další milník pro nás byl, když jsme spustili kampaň na Startovači a viděli, jak nás lidé chtějí podpořit. Největší radost máme potom z lidí. Zapisujeme si i zprávy, které dostáváme od našich fanoušků, protože to je to, na co nechceme zapomínat. Radost jsme měli i z každého Úspěchobraní. A ta poslední velká radost byla s nynější růžovou variantou DOLLERu.

Co naopak přišlo jako největší překážka?

Honza: Sice nešlo vždy všechno hladce, ale že bychom měli nějakou existenční překážku, to ne. Vždy jsme se snažili najít řešení, které nám překážku odstraní.

Jirka: To bylo třeba teď s naší novou růžovou variantou. Nechali jsme si namíchat vlastní barvu pro povrch desek. S tím ale souvisela i stejná barva gumičky, stužky a kapitálku, s čímž si naprostá většina firem vůbec nedokázala poradit, a to jsme oslovili celou Evropu. Když už to vypadalo nadějně, dodavatel požadoval objednávku 1 000 000 metrů stužky apod. (smích). Naštěstí ale vše dobře dopadlo a růžovou variantu už je možné pořídit v předprodeji.

Kde sháníte lidi, se kterými budete spolupracovat?

Honza: Třeba asistentku jsme našli přes inzerát. U lidí, kteří mají nějaký výstup, jako třeba fotografové nebo grafici, tak se snažíme vybírat podle jejich existujícího portfolia. Často je taky dobré se optat známých na doporučení. Nejlepší ale je, když se nám lidé ozývají sami s tím, že by s námi chtěli spolupracovat.

Radili jste se s někým ohledně marketingu a PR nebo děláte vše intuitivně?

Honza: Na začátku jsme to dělali jen my sami. Posloucháme přednášky, sledujeme ostatní, zkoumáme jejich strategie. Teď se ptáme lidí, kteří se v dané oblasti pohybují, a dostáváme zpětné vazby. Velká část je ale stále pokus – omyl. Marketing není postavený na matematických formulích a vzorcích. Každý si svůj vzorec musí sestavit sám a najít si svou cestu. My víme, kde chceme být, a pak záleží na různých možnostech a kanálech, jak se tam prezentovat. Obecně ale o marketingu a PR platí, že musíš být vidět.

Jak jste se dostali k médiím? Velmi často o vás vychází článek, rozhovor s vámi apod. Máte nějaké tipy?

Jirka: Funguje to oboustranně. Někdo osloví nás, někoho oslovíme my. Když nás někdo osloví, tak zjišťujeme, jestli zde chceme být. Naopak jsou média, kde bychom chtěli být, protože víme, že komunikují s naší krevní skupinou, a tak i my sami občas někoho oslovíme.

Ve spoustě rozhovorů už jste prozradili, že spolu vycházíte perfektně jako kamarádi, spolubydlící i spolupodnikatelé. Jak řešíte, když má na určitý problém každý jiný pohled?

Jirka: Uděláme návrh, protinávrh, potom další návrh a stavíme to jako pyramidu. Nečekáme, že bude první návrh perfektní. Je to o diskusi, díky které přijdeme na to nejlepší řešení. Samozřejmě nemáme problém se spolu dohadovat, ale to k tomu patří. Máme štěstí v tom, že se známe už 7 let. Takže jsme v první řadě kámoši, teprve pak až podnikatelé. Navíc my oba chceme to nejlepší pro DOLLER, chceme nás posouvat dál. Takže vždy se snažíme přemýšlet, jestli názor toho druhého nemůže být v něčem lepší než ten vlastní. A tím pádem do toho nezatahujeme tak moc ego.

Přecházíme k otázce financí. Začínali jste na crowdfundingovou kampaní, kde jste překročili cílovou částku. Jak to šlo s financemi dál?

Jirka: Ano, v začátku to bylo díky Startovači. Přibližně rok a půl jsme DOLLER financovali ze svých malých finančních zásob a formou půjček od kamarádů. Teď už to posouváme dál a začínáme více fungovat jako firma. Nechceme pořád otravovat přátele, proto už se domlouváme i s bankami.

Často od vás slýchám, že jste rádi právě ve Zlíně a neustále vás to tam drží. Čím to je? Nebylo by třeba lepší podnikat v Praze?

Jirka: Je to hlavně díky souhře událostí, která se odehrály. Ve Zlíně jsme se poznali a oba tam studovali. A DOLLER tam také vznik. V České republice je snad jediná tiskárna, která umí vyrobit DOLLER v takových požadavcích a kvalitě, jaké máme. A ta je ve Zlíně. Tím, že jsme začínali právě ve Zlíně, což je menší město, když jsme potřebovali s něčím poradit, dokázali jsme snadno a rychle najít mezi známými pomoc.

Honza: My máme Zlín rádi. Asi i díky univerzitě, která tu je, jsme se poznali se spoustou různorodě zaměřených lidí. Zároveň má ale i Praha některé výhody. Na Česku je dobré, že tu nejsou mezi městy obrovské vzdálenosti. Do Prahy dojedeme během 3 hodin a máme spoustu výhod právě i Prahy. Tím, že máme produkt celorepublikový a prodáváme primárně přes web, je to takhle fajn. Kdybychom měli koblihárnu, bylo by to jiné (smích).

Hodně času tedy trávíte na cestách. Neberete to neustálé cestování jako ztrátu času?

Jirka: Jezdíme hodně vlakem. Ve vlaku máme 2 oblíbené činnosti. Buď pracujeme, nebo spíme (smích). Vlak nám dává možnost nekoukat 3 hodiny do asfaltu. Je to ale vždycky individuální a záleží na konkrétní cestě. Někdy se zase vlak vůbec nevyplatí.

Máte nějaké tipy k tomu, jak komunikovat se zákazníky, s obchodními partnery apod.?

Jirka: Baví nás to a chceme se k lidem chovat hezky. To je asi základní kámen. Jsme hodně upřímní a otevření. Pořád říkáme, že pokud někdo bude cokoliv potřebovat, nemá váhat nám zavolat. Když můžeme, rádi pomůžeme. A tak komunikujeme i s obchodními partnery. Máme rádi transparentní jednání.

Co byste poradili našim čtenářům teď, když se díváte na své podnikání zpětně?

Jděte si za svými sny a dělejte, co Vás baví. Nebojte se objevovat nové věci a učte se. Především to nevzdávejte. Nebude to jednoduché, ale věřte nám, stojí to za to.

Moc děkuji Jirkovi a Honzovi za rozhovor a přeji mnoho úspěchu jejich růžové novince.

Inzerce