Mladá,  usměvavá, úspěšná a kreativní slečna. Řeč je o Hance Maryškové, majitelce firmy Cakeland, která se specializuje na výrobu cupcakes. Její Čupčáky si rychle získávají spokojené strávníky. A není divu. Jsou vyrobené z poctivých surovin a vypadají nádherně.

Hanka je také tanečnice a věnuje se ještě několika dalším projektům. O to a spoustu dalších tipů k podnikání i osobních zkušeností se s námi podělila v naší rozhovorové rubrice.

Jak tě napadlo začít s Cakelandem? Jednalo se o spontánní nápad, nebo ses k němu nějak postupně dopracovala?

Každý víkend jsme s mamkou pekly buchtu a také na oslavách nikdy nechyběl dort ode mě. V roce 2013 jsem byla v Londýně oslavit Nový rok, kde jsem cupcaky viděla poprvé. Jako tanečnici mě absolutně uchvátily. Z Prahy jsem je neznala a až později jsme zjistily, že už se zde cupcakes prodávají. Asi to tak bylo lepší (smích). Takže jsme s kamarádkou Bárou vytvořily stránky, logo, krabičky a počítaly s tím, že půjdeme prodávat na trhy. Naše první valentýnská kolekce se setkala s úspěchem. Na trzích si nás všimla manažerka farmářských trhů na Náplavce a od té doby jsme zde prodávaly každých 14 dní. Byl to koníček ještě v době studií.

Po třech měsících jsme s kamarádkou zjistily, že nám společné podnikání úplně nevyhovuje, a tak jsme šly každá svou cestou. Poslední rok a půl se práce stále nabalovala a nabalovala. Potom bylo jasné, že až dodělám školu, pokud se budu snažit, tak už nemusím hledat klasické zaměstnání. Přišlo to úplně spontánně. Už dřív jsem založila taneční školičku, a tak jsem si své sny realizovala tam. Rozhodně jsem na začátku netušila, že se někdy z pečení stane podnikání.

Na začátku šlo vše hladce, nebo ses setkala s nějakými překážkami?

Tou dobou jsem vedla účetnictví jedné restauraci, takže jsem tyhle věci znala. Překážkou bylo jen to, že se jedná o živnost řemeslnou, kdy člověk musí být vyučen v oboru. Dostala jsem ale kontakt na cukráře, pověděla mu o svých plánech a on souhlasil s odborným zastoupením. Za což mu moc děkuji.

Naše počáteční investice byla asi 2500 korun, kdy jsme pořídily jednu vitrínku z IKEA, ubrus a zaplatily živnostenský list (smích). Začínat v gastronomii je ale velmi těžké. Dnes si můžete výrobnu bez problému pronajmout, to v době mých začátků nebylo. Myslím si, že začínat teď, by bylo mnohem jednodušší.

V jaké stádiu je Cakeland teď?

Zrovna nastal zlomový okamžik, kdy si zařizuji vlastní prostory v centru Prahy. Bude zde showroom a výrobna, do které bude vidět, aby se na ni mí zákazníci mohli přijít dívat. Nebude to tedy klasická prodejna. Uvažuji i o kurzech. Je to obrovský krok kupředu, ale zároveň velký závazek.

Podle čeho si vybíráš lidi, se kterými budeš spolupracovat?

Oni si většinou vyberou mě (smích). Sami mě osloví, že by se mnou chtěli spolupracovat. Já je vybírám podle pocitu a intuice. Překvapilo mě několik reakcí, kdy pro mě chtěli pracovat i bez nároku na odměnu. Jedna z mých brigádnic u mě tedy začala pracovat s tím, že jí nemusím nic platit a chce mi to pomoci rozjet. Stejně tak jako slečna, která mi nyní začala pomáhat s marketingem a IT záležitostmi. V tom okamžiku poznáš, že člověku na té práci opravdu záleží. Mám kolem sebe samé skvělé lidi.

Jak vzniklo přejmenování cupcakes na Čupčáky?

Vzniklo to vtipnou příhodou. Můj vedoucí diplomové práce mi jednou vyprávěl o paní, která se někde zeptala „Prosím Vás, co jsou to ty čupčáky?“ (neuměla anglický název přečíst). Půl roku jsme si z čupčáků dělali legraci (samozřejmě jsem své podnikání použila v diplomové práci) a nazývali je tak mezi sebou. Pak jsem jednou v noci ve výrobně míchala pudink a teprve v ten moment mě napadlo slovo čupčák použít (smích). Lidé hned poznají, že se jedná o sladkosti ode mě a tím pádem se odliším na trhu. Zákazníci na název moc hezky reagují a kamarádi, kteří mě znají, tvrdí, že se ke mně perfektně hodí.

Jaká je filozofie tvého podnikání a jaké jsou klíčové hodnoty?

Na začátku jsem o tom vůbec nepřemýšlela. Teď už vím, kam chci směřovat a čeho docílit. Zakládám si na kvalitních surovinách. Vozím si mouku přímo z mlýna, máslo od dodavatele z Finska, vajíčka používám jen z kvalitních chovů, které si sama ověřím. Další, na čem si zakládám, je design.

Podstatou a vlastně i smyslem celého mého podnikání je dělat lidem radost. Jsou to kvalitní, hezké produkty. Udělají radost tobě, nebo je někomu dáš a radost tak rozdáš. Vidím, že prostřednictvím tohoto projektu se dá udělat radost tolika lidem. Ještě jsem vždy toužila po neziskové organizaci, k čemuž teď také směřuji.

Jaké tvé schopnosti a vlastnosti byly důležité k tomu, abys vedla Cakeland kupředu?

Rozhodně si umět zorganizovat čas, stanovit priority. Dále píle, umění vykročit z komfortní zóny, nebát se, trpělivost, cílevědomost, odhodlání. Také člověk musí mít sny.

Jaké máš ohlasy na své Čupčáky?
Opravdu moc pozitivní a z každého dalšího ohlasu mám velkou radost. Přibližně jednou až dvakrát do týdne mi píše spokojený zákazník. S negativními ohlasy jsem se setkala ve 2 případech, kdy jsem mile odpověděla a snažila se vše objasnit či uvést na pravou míru. Nakonec jsem se dočkala i omluvy.

Také občas chodím přednášet na vysoké školy, jezdím na start up festivaly. Lidé se mi potom ozývají zpět, že jsem je motivovala, že se třeba díky mně konečně pustili do svého projektu. A to mě naplňuje.

Kdybys začínala teď znovu a měla už zkušenosti, které máš, je něco, co bys udělala jinak?

Věděla bych, kam jít pro rady. Takhle jsem si na všechno musela přijít sama. Jinak jsem spokojená s tím, jak to bylo. Určitě pomohly začátky při studiu, kdy mi tolik nezáleželo na financích. Možná, kdybych od začátku věděla, jaký je v čupčácích potenciál, tak bych víc zabrala hned v začátcích. Nelituji ale ničeho. Prostě to tak mělo být.

Jaký dalším projektům se věnuješ?

V blízké době bych chtěla rozjet neziskovou organizaci. Vždy jsem si myslela, že budu podnikáním vydělávat peníze, abych uživila sebe, a potom někde hledat peníze pro neziskovku. Spojím to ale dohromady. Podnikání bude generovat peníze i pro neziskovou organizaci. Splním si tím svůj sen, budu dělat to, co mě naplňuje a zároveň firma bude fungovat. Vidím to jako další klíčový bod.

Konkrétně se jedná o projekt Čupčák plní sny, který je úplně v rané fázi. I tady se odlišný název perfektně hodí. Nejdřív jsem chtěla čupčáky a neziskovku. Jednoho dne mi vše zapadlo do sebe a zjistila jsem, že na ni přeci mohu vydělat svým podnikáním.

Také jsem založila taneční školičku, kterou jsem po 6 letech v červnu předala. Cílem bylo nejen děti učit tancovat, ale zároveň je naučit mít zodpovědnost, umět si plánovat čas. Už ale zabírala moc času, vše bylo na poslední chvíli a pak jsem si uvědomila, že tím vlastně děti šidím. Takže jsem si řekla stop a předala svou myšlenku dál. Tímto krokem mi vznikl prostor pro další projekty. Jsem s tím takhle opravdu spokojená. Stále mám k dětem přístup, ale už to není na mně.

Ještě stále tančím. Tréninky máme 2x týdně a vystupujeme i na různých akcích. Je to pro mě relax. Zároveň je pravda, že to sladké všude kolem mě už dělá své, takže jsem ráda, že mám stále i dostatek pohybu (smích).

Jak vypadá tvůj běžný den?

U mě běžný den neexistuje, každý je jiný. Jediné, co mám každý den stejné, je to, že si 2x denně vyčistím zuby, vysprchuji se a obléknu se (smích). Snažím se rozlišovat tři druhy dnů – den schůzek, den výrobní a den na akci. Samozřejmě také zařazuji odpočívací dny, kdy relaxuji nejčastěji při čtení knížky, to dokážu perfektně vypnout. Moc ráda mám také antistresové omalovánky (smích) a samozřejmě čas s přáteli. Když si jeden den v týdnu dám doopravdy pauzu, tak mě to velmi zefektivňuje. Perfektní pomůckou pro mě je třeba diář DOLLER, který můžu opravdu doporučit.

Kde čerpáš inspiraci a máš nějaký vzor?
Mám kolem sebe mnoho inspirativních lidí. Neberu to tak, že chci být jako některý z nich, proto vlastně nemám žádný vzor. Od každého se však inspiruji tím, co se mi na něm líbí.

Jaké máš vzdělání a jaký je tvůj názor na tradiční vzdělávací systém?

Mám vystudovanou ekonomii, jsem inženýrka. Nerada ten titul používám, ale když už jste se mě zeptali. Skončila jsem letos v únoru.

Můj názor na vzdělávací systém je bohužel špatný. Vadí mi, že se na základních školách v dětech nerozvíjí jejich talent a za chybu jsou potrestány. Co to dá dítěti do života? Jen to, že dělat chyby je špatné. Logicky se potom do spousty věcí nepustíme jen proto, že se bojíme, abychom právě onu chybu neudělali. Také si myslím, že by učitelé v dětech měli podnítit zvědavost a ne je jen učit papouškovat.

Co se týče vysokých škol, jsem hodně kritická. Profesoři mají spoustu nařízení, která musí striktně dodržovat a nemohou být ve výuce kreativní, nebo spíše nechtějí, jelikož prosadit si cokoliv je velmi náročné. Vadí mi i ta spousta definic. Chtěla jsem jim vždy porozumět a správně si je vykládat, ne je umět nazpaměť, na což jsem několikrát doplatila. O tom, že se učí spousta věcí, které jsou zbytečné, zastaralé nebo prakticky nevyužitelné, ani nemluvím.

Poslední kapkou pro mě byla diplomová práce. Měla jsem skvělého vedoucího, vzbudil ve mně obrovský zájem, já se do diplomky doslova „zažrala“ a jsem na ni hrdá. Na obhajobu jsem přicházela natěšená, bohužel reakce komise byly jiné, než mé očekávání. Vlastně práci odsoudili hned podle desek. Chtěla jsem je mít růžové. Práce byla částečně o podnikání a tam přeci nemůžete být šedá myš.Na akademické půdě se hold nevyplatí vybočovat. Nenechali mě nic říct na jejich výtky. Od čeho je to tedy obhajoba? Abych řekla pravdu, chtělo se mi po tom brečet. Pak jsem si ale uvědomila, že nejdůležitější je můj pocit, pochvala od vedoucího a také zájem ostatních, který práce vyvolala.

Jaký je podle tebe rozdíl, mezi úspěšným a neúspěšným člověkem?

A co je úspěch? Připadá mi, že dnešní společnost považuje za úspěšného toho, kdo hodně vydělává a má dobrou práci. Takže člověk, který pomáhá lidem a sám nevydělá mnoho, není úspěšný? Já to tak nemám. Za úspěšného člověka považuji někoho, kdo dělá něco pro společnost, je šťastný a plní si své sny. Také si myslím, že úspěšný člověk nikdy neřekne, že je úspěšný. Tito lidé se totiž chtějí rozvíjet stále dál a dál.

Co bys poradila člověku, který má plnou hlavu nápadů, ale neví, jak začít?

Ať se nebojí a začne. Záleží na konkrétní situaci. Chápu, že pokud řeší otázku financí, tak je to obtížný start. Setkávám se s tím často na svých přednáškách, kdy poté se studenty konzultuji jejich nápady. Oni stále jen povídají a povídají, tak jim vždycky řeknu „Tak už nemluv a dělej!“ I když ten produkt není dokonalý, nemáte vše vymyšlené na 100 %, jde o to, abyste prostě začali. Také ukazuji studentům fotku svého prvního cupcaku, který bych si asi sama nikdy nekoupila (smích).

Zpátky k čupčákům. Trávíš spoustu času v takovém sladkém království, pořád ti chutnají?

Moc (smích). I po třech letech je mám stále ráda. To je na tom to nejhorší. Pořád někde něco popojídám, taky už jsem kvůli tomu přibrala (smích). Často zkouším nové příchutě. To prostě něco smíchám, pak pozvu několik kamarádů, co mi to ohodnotí a většinou to vyjde. Jednou se mi ale povedlo něco, co se nedalo jíst. Proto stále nemám na žádném čupčáku mentolový krém (smích).

Vzkaz pro naše čtenáře:

Dělejte to, co Vás dělá šťastnými.

Věřím, že jste právě perfektně namotivovaní. Sama za sebe musím říct, že setkání s Hankou pro mě bylo velmi inspirativní a moc se těším na další spolupráci s ní. Za celou redakci moc děkujeme za skvělý rozhovor!

Inzerce