Dnes se s Vámi chci podělit o osud úspěšného člověka, který se už jako malý musel potýkat s rozhodujícími překážkami. Možná díky tomu nyní působí tak klidně, sebevědomě a zábavně. Představuji Vám Davida Zábrže, zakladatele agentury MůjZnámý.cz. A co konkrétně tato agentura nabízí? Pokud Vám drahý odřekl doprovod na zítřejší večírek, nebo snad na svatbu Vaší sestřenice, která je už v sobotu, agentura MůjZnámý.cz Vám nabídne muže či ženu, kteří Vás rádi doprovodí. Pokud si chcete jen popovídat u šálku čaje, nebo se cítíte osaměle, můžete si z databáze společníků vybrat osobu se stejnými zájmy a koníčky a strávit s ní sobotní odpoledne.

To co děláš, začalo jako spontánní nápad nebo ses k tomu postupem času dopracoval?

Dopracoval. S kamarádem jsme si už od začátku říkali, že bychom chtěli něco svého. Oba jsme byli zaměstnaní a já si ještě dodělával vysokou, nicméně v práci naše schopnosti stagnovaly. Tak jsme řekli, že musíme něco zajímavého najít a pustit se do toho. Napadly nás seriozní doprovody do společnosti, protože něco takového na českém trhu vůbec není. Lidé o tom nějakou představu mají, většinou právě ale s erotickým podtextem. Snažili jsme se lidem ukázat jiný náhled, používali jsme jiná slova, začali jsme to mediálně propagovat.

Jaké byly tvé začátky?

Bylo to poměrně složité. Nikdo tu před námi nic takového nedělal, a tak bylo potřeba prezentovat to hned od začátku správně. První krok byl, že jsme si udělali web, ale došlo nám, že až napíše první zákazník, tak nemáme jediného člověka jako doprovod. Nabrat ty doprovody bylo asi nejsložitější. Jak to asi pochopí lidé ve chvíli, kdy na práce.cz napíšeme, že hledáme doprovody do společnosti (smích). Takže jsme to museli s něčím spojit. Nakonec jsme nabízeli komparz do filmu, a když se nám uchazeči začali hlásit, tak jsme jim řekli o seriozních doprovodech, jako dalším pilíři našich služeb, a nebyl nikdo, kdo by nevěřil nebo to pochopil nějak špatně.
Naše začátky byly legrační. Na Václaváku jsme si pronajali hodinovou kancelář, dali jsme inzeráty na weby a lidi nám začali odepisovat. Tu noc před tím jsem se vracel ze zahraničí velice pozdě, takže jsem spal asi jen 4 hodiny a můj kamarád z Brna mi napsal, že to nemá cenu, tak že ani nepřijde. To ráno jsem tam tedy šel sám, ani jsem nevěděl, kolik přijde lidí, byl jsem bez přípravy, jen v metru jsem vymyslel pár otázek, a když jsem přišel, tak tam stála fronta lidí (smích).
Jak probíhají pohovory k tobě do agentury? / Podle čeho si vybíráš? / Jsi u pohovoru konkrétně ty?
Dnes už jsou ty pohovory sofistikované, jdeme do hloubky, hodně si uchazeče testujeme. U pohovorů jsem já a ještě dalších pár lidí. Děláme hromadné nábory, to znamená, že před nás uchazeči přijdou a musí se v první řadě umět prodat. Na tuto pozici bych nemohl přijmout někoho, kdo má nízké sebevědomí. Také nemám rád všeználky a lidi, kteří jsou arogantní. Používám pár speciálních otázek, jako například, proč vážka žije jen 24 hodin, nebo proč jsou sněhové vločky průhledné. Na těchto otázkách testuji umění improvizace, protože nikdy každý nemůže vědět a znát úplně všechno.

Jaká vlastnost, znalost nebo schopnost byla klíčová pro tvůj úspěch?

V první řadě, je to hodně zprofanované, ale málo lidí to reálně má a je to empatie. Já mám obrovskou empatii. Podle mě je hodně důležité vybrat toho uchazeče podle cítění. Na druhou stranu stejně tak se vcítit do toho člověka, který poptává naše služby. Vycítit, co skutečně potřebuje. V druhé řadě jsou to zkušenosti, které jsem získal v minulých zaměstnáních. Někde se začít musí, všechny zkušenosti, ať dobré nebo špatné jsou nejlepší škola.

Jaké vzdělání jsi získal a jaký je tvůj názor na tradiční vzdělávací systém?

Střední školu mám hotelnictví a turismus, protože v tom se od malička pohybuji. Vysokou školu mám obor Řízení lidských zdrojů. Školy by měly poukazovat na silné a slabé stránky jedince. Čtu teď jednu knížku, ve které je poukázáno na to, že někteří studenti jsou nadprůměrně inteligentní, chytří, ale často propadají ve školách, protože nemají rádi systém, předbíhají spolužáky, učitelé je za to sesazují, jsou demotivovaní a už se ani tolik nesnaží. Vzdělávacímu systému chybí individuální výuka a vzory. Učitelé jsou lidé, kteří dodělají pedagogickou školu a ihned potom jdou učit děti do školy. Co mohou takoví lidé naučit? Dbal bych více na praxi a na zkušenosti lidí ze světa businessu. Vysoké školy už to trochu dělat začaly. Kdyby si člověk odnesl jen jedinou věc z přednášky od úspěšného člověka, tak je to daleko cennější než informace od lidí, kteří v pětadvaceti začnou učit a skončí v sedmdesáti.

Jaký je podle tebe rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným člověkem?

Je to rozdíl mezi tím říkat, že něco udělám a skutečně to udělat. Rozdíl mezi člověkem, který se sám rozvíjí a člověkem, který nic nedělá a jen o tom mluví. A je to ve vytrvalosti. Nejdůležitější je začít a je jedno s čím. Mně by bylo fuk, kdybych prodával tkaničky z Číny nebo optické brýle. Ten business se dělá hodně podobným způsobem, ať je to v jakémkoli oboru.

Co bys udělal jinak, kdybys začínal znovu od nuly?

Rád bych řekl, že nic, ale není to tak. Určitě bych ten projekt spustil od té fáze, kde je teď (smích). Nedělal bych ty zbytečné drobné chyby. Například bych hned od začátku zařídil, aby byl někdo na online chatu a mohl se zákazníky komunikovat. Je to v drobnostech. Vidím nedostatky, na kterých bych měl pracovat. Například více o tom psát. Lidé jsou zvědaví.

Nepřipadáš si oddělený od průměrné společnosti v důsledku tvého úspěchu?

Denně (smích).

Jaký postoj zaujímáš k překážkám?

Jsou to výzvy. Někdo jim podléhá víc a někdo míň. Měl jsem jich v životě už opravdu spoustu. Vždycky to má ale řešení. Čas od času mám pocit, že už mám dost. Když to řešení zrovna teď nevidíme, tak vím, že to řešení vždy má, jen se objeví postupem času. Přesto, že toto tajemství znám, i já mám někdy pocit zoufalství, také jsem jen člověk (smích).

Odkud čerpáš inspiraci a máš nějakého hrdinu/vzor?

Hrdina a můj vzor je v zrcadle. Jenom je potřeba si to uvědomovat, protože člověk na to zapomíná. Každý jsme jedinečný a všichni máme své vlohy. Není to tak, že manažer je desetkrát více než člověk, který pracuje v marketingu. Každý je odborník na něco jiného, akorát ta hloupá hierarchie dává pocit jakési nadřazenosti. Mám rád přirozené autority. Člověka, kterého znám a líbí se mi na něm úplně vše – o něm můžu říct, že je můj vzor. Na každém se ti líbí něco. Na někom se ti líbí, jaký je v businesse, na druhém, jak se chová ve společnosti či k rodině. Jsem perfekcionista a velký idealista, a když to není perfektní, tak jsem nespokojen.

Jaké jsou tvé další sny a vize?

Je velký rozdíl mezi tím, kde jsem a kde chci být. Obrazně by se dalo říci, že jsem na písku, kde jsem udělal první bábovičku. MůjZnámý.cz mi udělal nějaké jméno, ukázalo se, že něco umím, ale potřebuji o tom přesvědčit určitý okruh lidí, jinak ten business dělat nejde. Přede mnou je ještě dlouhá cesta. Chci mít mezinárodní firmu, která pomáhá společnosti. V čem to bude, to ještě nevím. Někteří lidi se narodí, je jim 6 a řeknou si – chci být doktorka. Jdou si tvrdě za tím, pak jim je přes třicet a jsou celý život doktorka. Mě by to nebavilo, je to něco na mě moc ukotveného. Takže jsem životem chodil a hledal spíš to, co mě nebaví. Je to delší a trnitější, ale i to je ta cesta k tomu se tam dostat. Není to sen, ale je to vize, kterou mám jasně vykreslenu, těžko popsatelnou slovy. Jestli to bude IT, automotive, letecký průmysl, na tom nezáleží. Až ta příležitost přijde, tak to poznám.

www.mujznamy.cz

Inzerce