Dnes máme tu čest představit 2. rozhovor v kategorii „10 otázek“. Na naše otázky nám odpověděl velmi výjimečný člověk v oblasti tréninku, vzdělávání a koučování Jan Markel.

Jan Markel se po více jak 10 letech zkušeností z korporátního světa rozhodl věnovat předáváním svých zkušeností, postřehů a myšlenek dál. Je velmi úspěšným autorem knih a jeho blog se během jednoho roku stal jedním ze 100 nejsledovanějších osobních webů v České republice.

Podle mého názoru, jde o velmi povzbuzující odpovědi a věříme, že to samé budete po přečtení cítit i vy!

To co děláte, začalo jako spontánní nápad nebo jste se k tomu postupem času dopracoval?

Jako malé dítě jsem chtěl být popelář, kosmonaut nebo spisovatel. Vydal jsem se ale cestou obchodu. V určité fázi jsem byl totálně zlomený – úspěšný, ale bez energie. Oslavovaný, ale bez chuti pokračovat. Rozhodl jsem se tehdy odejít z firemního světa a jít svou vlastní cestou – oprostit se od svazujících konvencí a předávat lidem vlastní zkušenosti. Abych o sobě dal vědět, začal jsem psát. Samotného mě překvapila odezva. Když se zpětně podívám na celý ten proces, myslím, že jsem se celou tu dobu propracovával k tomu, abych se pak mohl impulzivně rozhodnout.

Jaké byly Vaše začátky?

Stejně neslavné jako začátky všech. Sice jsem hodně školil ještě v dobách korporátní kariéry, ale každé nové téma je zapotřebí uchopit, zpracovat, předat tak, aby neslo užitek tomu, komu je určeno. Zákazníci se taky nehrnuli sami. Na mém prvním školení byli tři lidi. Na druhém dva. Můj první článek četlo šest lidí. Dnes není problém, aby si jej přečetlo několik stovek až tisíc čtenářů. Měl jsem během prvních tří měsíců několikrát chuť to zabalit. Ale vždycky jsem si připomněl, že to je to, co chci dělat, co mě baví a dává mi smysl. A že Řím taky nepostavili za den.

Jaká vlastnost, znalost nebo schopnost byla klíčová pro Váš úspěch?

Jsou tři a myslím si, že je člověk potřebuje všechny. První je vytrvalost. Ve smyslu toho, že když vám nevyjdou tři akce, stejně uděláte čtvrtou. Taky ve smyslu toho, že když se vám nechce pracovat – třeba proto, že vás někdo pozve na pivo a vy máte zrovna chuť – tak jdete a stejně pracujete. Přiložíte další dílek do skládačky, ačkoliv víte, že vám jich zbývá ještě deset tisíc, než bude obrázek hotový.

Druhá klíčová věc je schopnost učit se. Být otevřený. Já jsem začal budovat podnikání a nevěděl jsem o online propagaci skoro nic. Měl jsem jenom obrovskou chuť to dotáhnout do konce. Dokázat to. Ze začátku jsem se učil systémem pokus omyl, ale hltal jsem i rady zkušenějších. V dnešní době je přístup k informacím snadný, těžší je je roztřídit na ty, které vám opravdu k něčemu budou a na ty zbytečné. Nicméně jsem přesvědčený, že naučit se člověk dokáže cokoliv. Opravdu. Jen musí být otevřený, nemyslet si, že spolkl veškerou moudrost světa a pokorně se učit. To člověka posune neuvěřitelně rychle.

Poslední věc, kterou považuji za klíčovou, je soustředění. Nebo taky pozornost, anglicky focus. Jde o to, že neodbočujete z cesty. Pořád si připomínáte, čeho chcete dosáhnout a jdete cestami, které vás tam dovedou. Člověk velice snadno uhne – začne dělat něco jiného, věnuje se víc zábavě, pustí se do dalšího projektu. Lákadel je dnes opravdu hodně. Mě nejvíc pomáhalo vést si deníček – jasně si stanovit, co mě posune dál každý jeden den. A udělat to.

Jaké vzdělání jste získal a jaký je Váš názor na tradiční vzdělávací systém?

Vzdělávací systém má dle mého dost much. První z nich je ta, že se učí jediná správná odpověď, už od malička. Zabíjí se tím schopnosti kreativity a divergentního myšlení. Studie ukázaly, že děti ztrácejí nejvíce z divergentního myšlení mezi šestým a desátým rokem. Jinými slovy – z mladých lidí se dělají ovce podle osnov. To mi přijde nešťastné. Bohužel se ve výuce vůbec neobjevují věci využitelné v praxi – sociální interakce, emoční inteligence, akceschopnost, trénink obchodního myšlení. Naštěstí se objevují iniciativy, které se to snaží změnit.

Druhá díra ve vzdělávacím procesu je dle mého ta, že na některých školách zastarává učivo dřív, než žáci vyjdou školu. Příkladem jsou informační technologie, ale i strojírenství. Tady už se bavíme o vysokých školách. Není výjimkou, že se studenti učí v teorii něco, co se v praxi už dávno nepoužívá. Takové studium je potom ztráta času a nejefektivnější na vysoké škole je to, že vám dá kontakty.

Jinak já osobně mám nejvyšší vzdělání středoškolské – všeobecné gymnázium. Studoval jsem ještě žurnalistiku a dálkově zemědělku v Praze, ale obou škol jsem z výše uvedených důvodů nechal. Všechno, co umím, jsem se naučil v praxi. Legrační bylo, když se ke mně do týmu hlásili inženýři a bakaláři. Dost často se dívali na svět očima, že všechno vědí a znají, protože mají titul. Dost často byli v praxi naprosto nepoužitelní. Rozhodně to ale neplatí pro všechny. Chci jen říci, že škola nerozhoduje o tom, co doopravdy umíte a dokážete vytvářet ve světě.

Jaký je podle vás rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným člověkem?

To se hodně odvíjí od definice úspěchu. Pro někoho je úspěch, že má rodinu, dům a zaměstnání od osmi do čtyř. Jiný musí mít Ferrarri a čtyřikrát ročně dovolenou na Bahamách. Ten druhý bude na prvního koukat skrz prsty, ale úspěšní jsou přitom oba. Takže hlavní je podle mě definovat si jasně, co pro každého znamená úspěch. Ve chvíli, kdy člověk ví, čeho chce dosáhnout, může za tím vyrazit. Pak už je to jen o zmiňovaných třech vlastnostech – vytrvalost, ochota se učit a soustředění.

Pokud se budeme bavit o lidech, kteří nejsou úspěšní v tom, v čem by chtěli, tak pravděpodobně skončili příliš brzy (vytrvalost), nevyzkoušeli všechny možnosti, případně šli pořád stejnou cestou, která nefunguje (schopnost se učit) nebo po cestě odbočili a šli úplně jiným směrem – až z jejich snu zůstala jen mlhavá vzpomínka (focus).

Co byste udělala jinak, kdybyste začínal znovu od nuly?

Šel bych do toho s většími rezervami, případně si víc hlídal cash flow. Já jdu do všeho po hlavě a tak jsem stihl během prvních pár měsíců téměř zbankrotovat a hrabat se z pádu dalších pár měsíců. Až pak jsem začal být finančně v pohodě. Zpomalilo mě to, ale na druhou stranu to byla nesmírně cenná zkušenost. Bez ní bych se nikdy nedonutil ke krokům, které mě ve finále posunuly tam, kde jsem dnes. Takže bych nejspíš neměnil nic. Věci jsou tak, jak mají být.

Nepřipadáte si oddělený od průměrné společnosti v důsledku Vašeho úspěchu?

Ne. Nerad se bavím o „průměrné“ společnosti. Snažím se k lidem přistupovat individuálně a každému dávat šanci. Pokud jde o mainstream, tak tam jsem nebyl skoro nikdy – nesleduji TV, nenadávám na uprchlíky, nevysedávám obden v hospodě. Většina mých přátel také ne – takže je to možná tím, že se pohybuji mezi lidmi, kteří si plní životy zajímavými věcmi. Nikdo mi nepřipadá jako průměr, o kterém jsem mluvil před chvílí.

Je ale fakt, že o pár přátel jsem přišel. Neustáli to, že dělám něco, čemu oni nerozumí. Nevidí v tom smysl. Ti se mě dokonce snažili odrazovat a podnikání mi kazit. Vytvářeli dusnou atmosféru a hledali věci, pro které by mě mohli urážet. Pochopil jsem, že to nejspíš nebudou tak skvělí přátelé. Už se nevídáme, nešlo to jinak.

Jaký postoj zaujímáte k překážkám?

Překážky jsou podstata žití naplno. Opravdu naživu se člověk cítí tehdy, když je vystavený extrému. Když musí ukázat, co v něm vězí. Teprve tehdy se rodí opravdu silné postoje, tehdy se nabývají zkušenosti. Osobně překážky vyhledávám. Je totiž úplně jedno, jakou překážku podstoupíte. Pokaždé vás zocelí a lépe vybaví na každou další překážku. Skoro by se dalo říct, že miluji trable. Když se dostanete do téhle fáze, nic vás nezastaví.

Odkud čerpáte inspiraci a máte nějakého hrdinu/vzor?

Inspiruje mě hodně lidí. Z těch slavných třeba Brendon Burchard, ten mi dal hodně, ale dnes už ho sleduji jen zřídka. Dělá skvělou věc a jako vždy, hodně lidí ho slepě kopíruje. Můj letitý vzor je třeba Billie Joe Armstrong – frontman Green Day. Přes všechny krize, deprese a drogové aféry se vždycky dokázal dostat zpátky na vrchol. Toho obdivuji. Z českých osobností třeba Mark Dzirasa – to je neuvěřitelně pozitivní pán, chodící koncentrovaná energie. Doporučuji všem, aby se podívali na jeho práci.

Osobně ale rád hledám inspiraci mezi lidmi, které potkávám v běžném životě. Naprosto obyčejní, stejně řeší problémy jako každý z nás. Často se s nimi perou se stejným zápalem jako ony „celebrity“. Přijde mi fascinující, když můžu někomu ukázat, jak moc je inspirativní pro svoje okolí. Většina z nás si to totiž neuvědomuje. Prostě si nepřipouštíme, že bychom mohli být skvělí.

Jaké jsou Vaše další sny a vize?

Rád bych pomohl dalším lidem, aby díky svým zkušenostem inspirovali ostatní. Líbí se mi představa světa, kdy si jsou lidé navzájem užiteční – tak nějak normálně, přirozeně. Otevřenost, to je to slovo. Svět, kde je sdílení normální a každý si nehlídá jenom svůj hrnec, ve kterém má pár drobných. Rád bych se taky víc zapojil do osvěty mládeže. Vzdělávání je dle mého opravdu pozadu a já chci, aby naše děti vyrůstaly ve světě, kde je škola připraví na život, nikoliv kde jim škola poskytne uniformní vzdělání.

Teď na podzim vyjde moje kniha Prodej svoje know-how, ve které seznamuji krok po kroku čtenáře s tím, jak se dnes díky internetu může každý živit nebo si lehce přivydělávat sdílením svých zkušeností. Souběžně pracujeme na workshopech Prodej se, kde učíme zájemce jak si poradit v sociální džungli. V příštím roce snad dotáhnu do konce knihu o psychologii a komunikaci v běžném životě. Je toho hodně. A to je dobře!

Děkujeme za fantastické odpovědi a věříme, že Vám čtenářům tento rozhovor dodal spoustu energie!

http://www.janmarkel.cz/
https://www.facebook.com/janmarkel11?fref=ts

Inzerce