Příběh, který bych si dnes rád připomněl, je více jak dva tisíce let starý, přesto je však toto poselství více než na místě. Šlo o muže, který bojoval za to, za co bychom měli bojovat naprosto všichni i dnes. Tento významný muž bojoval totiž za svobodu, svou a lidí kolem sebe. Jeho jméno je Spartakus, ačkoliv podle některých zdrojů můžeme spekulovat zda to bylo jeho rodné jméno.

Spartakus se narodil přibližně kolem roku 120 př n. l. a do doby než se stal římským otrokem není známo příliš mnoho informací. Předpokládá se, že se narodil v Thrákii (oblast jihovýchodní Evropy). Další zdroje uvádějí, že se narodil poblíž Capuy, kde se také poté stal gladiátorem. Bojoval v římských legiích a postupoval po armádním žebříčku. Poté se provinil proti velkému prohřešku ke svému nadřízenému a zvolil si osud gladiátora jako alternativní formu trestu.

Je tedy několik verzí, jak se tento muž mohl stát otrokem. Poté působil v gladiátorské škole, kterou vedl Lentulus Batiatus. Spartakus se stal v aréně velkým šampionem a zažíval jako gladiátor obrovský úspěch. Nelíbily se mu však způsoby, jakým s ním bylo zacházeno a že je něčím majetkem. Kolem roku 73 př. n. l. se tedy s dalšími 70ti otroky, ozbrojeny pouze tím co po domě našli, vzbouřili.

Skupina uprchlíků se usadila na Vesuvu, kde začala poblíž rabovat (Spartakus se je prý snažil zastavit, ale marně). Vypalovali římské statky a osvobozovali další otroky. Senát na Spartaka vyslal vojsko o síle 3 000 mužů, kterým se podařilo uprchlíky obklíčit kolem Vesuvu a pokoušelo se je vyhladovět. Spartakus se však se svými muži nenechal zastrašit možností, že ze sopky vede pouze jedna cesta a vyrobili provazy, kterými se spustili po strmé skále dolů a napadli římské legie ze strany která nebyla nikterak kryta ani hlídána. Spartakovi se dokonce podařilo použít římské válečné stroje proti Římanům.

Poté co se uprchlíkům podařilo vyváznout se počet otroků začal velmi rychle zvyšovat, až dosáhl počtu 120 000. V římské společnosti bylo tehdy otroctví velmi rozšířeno, proto se vzpoura stala brzy velmi vážnou hrozbou pro celou zemi. Ještě před zimou senát poslal na Spartaka další dvě legie, které byly poraženy. Během zimy se Spartakus s ostatními věnovali výrobě zbraní.

Spartakus měl pravděpodobně namířeno do Galie, kde by mohla většina poklidně dožít. Nakonec se však rozhodl, z neznámých důvodů, pokračovat dál v drancování Říma. Je také teorie, že to měl být strategický krycí manévr pro ty kteří se vydali na sever aby překročili Alpy a vrátili se tak do rodných oblastí.

Spartakus porazil na cestě do Říma několik dalších legií, ale poté byl okolo roku 71 př. n. l. obklíčen sedmi legiemi v oblasti Kalábrie. Obklíčení se mu podařilo prorazit, ale jednotky ho sledovali a armáda vzbouřenců byla poražena.

6 000 Spartakových následovníků bylo poté ukřižováno podél cesty Via Appia (přibližně 200 km dlouhá cesta). Celé to mělo působit jako výstraha pro jiné otroky, kteří by se ve Spartakovi chtěli vzhlédnout.

Spartakovo tělo nebylo nikdy nalezeno. Je možné, že byl zabit při bitvě nebo podařilo se mu uprchnout či byl ukřižován spolu se svými následovníky. V každém případě šlo o někoho, kdo měl velký cíl a nebál se za ním opravdu vyrazit. Mě osobně inspiruje, že pro tohoto muže nebyla důležitá pouze jeho svoboda, ale také svoboda mnohých dalších, které na své cestě osvobodil. Mezi osvobozenými bylo mnoho žen, dětí a starců.

https://en.wikipedia.org/wiki/Spartacus
https://cs.wikipedia.org/wiki/Spartakus

Inzerce